TímDruhým

přechod na wordpress / move to worpress

2011-03-15T21:01:00.002+01:00

cca před rokem jsem začal uvažovat o blogování. Líbilo se mi to, že Google nabízí tuto možnost v rámci Google účtu, takže rozjezd blogu byl opravdu jednoduchý.

Začal jsem psát a svůj vlastní web jsem nechal být, jelikož jeho správa byla nad moje síly - chtělo to větší znalosti, které jsem neměl. Navíc blogger je propojen s picasou, takže sdílení fotek s krátkým komentáře byla otázkou několika vteřin. Trošku jsem se koukal i po jiných blogovacích službách - wordpress.com a posterous, ale nakonec jsem zůstal u bloggeru kvůli jisté jednoduchosti obsluhy a propojenosti s ostatními službami, které používám.

Čím jsem se dostával do světa blogování hlouběji, tím byla moje očekávání větší a blogger mi najednou nestačil, jelikož se nedal až tolik přizpůsobit mým požadavkům. Navíc mi ležela tak trochu ladem moje doména. Navíc jsem objevil výborné téma / template, který mi dle všeho nejvíce vyhovoval. Jenže to mělo háček. Template je placený a běží jen na Wordpress. Což by znamenalo přesunout web na jiný hosting, koupit licenci a přesunout blog na novou adresu.

Nakonec jsem se rozhodl, že to udělám, že mi to za ten čas a peníze stojí. Spojil jsem web a blog dohromady na jedno místo, jelikož se mi nechce řešit několik věcí na různých místech. A tady je výsledek.

Pokud tedy chcete dál sledovat můj blog a další věci, tak mě najdete ZDE.

Approximately a year ago I have started to think about blogging. I liked that the Google offered that possibility inside my Google account, so the start-up of the blog was easy.

I started to write and I left my personal web page, because it's development was a bit above my skills - it needed more knowledge which I didn't have. More to that the blogger is connected with picasa so the sharing of photographs with short comment was a few second task. I checked also the other sites - wordpress.com and the posterous, but I staid with blogger because some sort of easiness and connectivity with other services that I use.

The more deeper I got into the world of blogging the bigger my expectations were and the blogger was suddenly not sufficient because it was not adaptable to my requests. What more my domain was kind of left inactive. In addition I found awesome theme / template which suited me the most of all. But there was a caught. The template is paid and it runs on Wordpress. Which would mean to move my web to new hosting, buy the licence and move blog to new address.

I have decided finally to go for it and that is is worth of that time and money. I have united my web and blog on one spot because I do not want to deal with some stuff on different locations. And here is the result.

So if you would like to continue to follow my blog and other stuff you can find me HERE.

srovnání / comparison

2011-03-08T11:45:00.000+01:00

Nedávno jsme s kolegy z práce řešili situaci v naší firmě. Není to nejrůžovější kvůli dopadům krize, která se dost promítá do stavebnictví, ale na druhou stranu to stále jako firma zvládáme a žijeme. Někteří naši konkurenti jsou na tom lépe a někteří hůř, někteří už dokonce zkrachovali. Navrhoval jsem, abychom zjistili v čem je úspěch těch nejlepších. A to pak zkusit použít u nás. Docela mě ale nadchla myšlenka kamaráda, který se na věc podíval z obrácené perspektivy.

Někdy je totiž velice přínosné se nesrovnávat s těmi nejlepšími, ale právě s těmi nejhoršími. Oni už totiž nějakou chybu udělali a my se z ní můžeme poučit a nemusíme ji udělat a zkrachovat jako oni.

Zajímavé, že?

We talked with my colleagues from work about ours company situation. It is not the best due to the results of the crisis which affects the civil construction brunch, but on the other hand we are still making it through and are still living as a company. Some of our competitors are in better shape but some are in worse and some even bankrupted. I made suggestion that we should figure out what is the win of the best ones. And than to try to use it at ours company. I was quite inspired by thought of my friend who looked at it form totally opposite perspective.

It is very contributive sometimes to not compare with the best ones but with the worst instead. They already did some mistake so we can learn from them and we don't have to do it and bankrupt as they did.

Interesting right?

opět na stavbě / again on site

2011-03-08T11:11:00.000+01:00

What if Starbucks Marketed Like a Church? A Parable.

2011-03-08T09:05:00.000+01:00

Velmi zajímavé video o některých zlozvycích v církvi, rozhodně to stojí za shlédnutí.

Very cool video about some bad customs at churches, really worth to watch.

autoportrét / self-portrait

2011-03-05T19:00:00.001+01:00

Štěpán mě nepřestává překvapovat. Toto je jeho dnešní autoportrét. Má opravdu velice bujnou fantazii a to se mi líbí.

Steven still surprises me. This is his today's self-portrait. He has really huge fantasy and I like it.

večerní Brno / evening in Brno

2011-03-05T18:20:00.003+01:00

fotka z dnešní večerní procházky se Štěpánem

picture from a walk with Steven from today's evening

u řeky / by the river

2011-03-05T17:00:00.003+01:00

dnes jsme využili krásné počasí a šli se projít kolem Svratky...

we took advantage of today's nice weather and we walked by the Svratka river...

úzká / narrow

2011-03-05T16:00:00.000+01:00

Štěpán v nejužší ulici v Brně...

Steven in the narrowest street in Brno

Sofitel Vienna Stephansdom-Stilwerk / Ateliers Jean Nouvel

2011-03-03T14:28:00.000+01:00

Zaujala mě poslední stavba známého od známého architekta Jeana Nouvela ve Vídni. Zde je krátký článek na ArchDaily. Strop v posledním patře nebyl nejlevnější, ale oživuje jinak velice fádní budovu.

The last building by well known architect Jean Nouvel in Wien took me. Here is a short article about it on ArchDaily. The ceilnig in last elevation wasn't the cheapiest, but it gives to the dull facade some life.

30m nad zemí / 98ft above ground

2011-03-03T12:25:00.000+01:00

bodlák / thistle

2011-03-03T12:00:00.000+01:00

led / ice

2011-03-02T22:56:00.001+01:00

Pálava v černobílé / Palava in b&w

2011-03-02T20:00:00.001+01:00

miluji hudbu / I love music

2011-02-28T15:00:00.000+01:00

makro ze stavby / macro from site

2011-02-25T18:00:00.001+01:00

Mám zde několik fotek z jedné rozestavěné stavby, kterou teď kontrolujeme a zjišťujeme, kolik bude stát její dostavba. Chybělo málo a před cca dvěma roky se zde mohlo začít vyrábět, ale došly peníze, a tak se stavba zastavila.

Fotky jsou z administrativní budovy, která je téměř dokončená, ale ve střeše měla několik děr a tak ty dva roky tam zatékalo. Co způsobí voda na sádrokartonových příčkách a nebo vápenných omítkách posuďte sami.

Jasným poučením pro mě je, že na stavbě jsou nejdůležitější dvě věci. Základy a pořádně udělaná střecha. Potom můžou na čas dojít peníze, ale budova to přežije. Když do ní poteče, tak následný rozjezd bude dvojnásobně dražší než by to bylo s hotovou střechou...

English is at the bottom...

These are few pictures form one building under construction which we are checking right now to figure out hom much will cost to finish it. It was almost done and ready for production two years ago but the they ran out of money and so the construction had to stop.

These pictures are taken in the admin building which is almost finished but it has some holes in the roof so it leaked for two years. ou can judge on your own what can water do at he gypsum board partitions and on plasters.

The clear lesson for me is that the building has two most important parts. The foundations and well done roof. You can run out of money afterwards but the building survives. Wen it leaks into it that the restart of construction is twice as expensive as with finished roof...

Léčit obézní, nebo nakrmit hladové / cure obese people or feed the hungry

2011-02-23T09:26:00.000+01:00

Svět má dilema: Léčit obézní, nebo nakrmit hladové? :: Ekonomika :: ČT24

Tento článek mě dnes zaujal. V diskusi k němu na Facebooku je jednoznačný názor na to, aby se jednoznačně krmili hladoví. S tím naprosto souhlasím, ale také dodávám jedním dechem to, že ty hladové je třeba naučit jak se o sebe postarat. Vyspělé země by neměly zavřít ústa hladových tím, že jim do nich strčí jídlo - to se děje a to nepomáhá. Je to vidět v Somálsku a prakticky po celé Africe. Na pomoc si lidé rychle zvyknou a pak už jen čekají s napřaženou rukou. Ano můžu sebrat peníze z programů na léčbu obézních a dát je hladovějícím na jídlo, ale myslím, že v důsledku to nic nezmění.

Je třeba do těch hladovějících investovat více než jen peníze na jídlo. Je třeba je naučit, jak si ty potraviny vypěstovat. Ano z počátku budou potřebovat pomoc, ale časem to jistě zvládnou sami. Toto je jediná efektivní cesta a k ní ukazuje i dotázaný ředitel Adry Jan Bárta v tom zmíněném článku.

Jak to vidíte Vy?

The above mentioned article from Czech TV got my attention today. The results in the discussion on Facebook are clear - you should definetely feed the hungry. I totally agree with that but o the other hand I have to say that we have to teach the hungry ones how to take care for themselves. The rich countries should not shut up the hungry people by putting the food into their mouths - it happens and it doesn't help. You can see it in Somalia and all around the Afrika. People get used to help very quickly and then they wait just with outstretched arms. Yes I can take themoney from the cure programs for obese people and give it to the starving ones but I guess that it is not going to change anything.

It is necessary to invest to the starving people more that just the money for their food. It is necessary to teach them how to grow the groceries on their own. Yes they might need help on the beginning but as time goes they might be able to manage it themselves for sure. This is th only effective way and the director of Adra who was asked in the article points in the same direction.

What is your perspective?

nahradit nebo vylepšit / replace or upgrade

2011-02-22T16:22:00.000+01:00

Zajímavá myšlenka - v dnešní době se hlavně vylepšuje místo toho, aby se nahrazovalo.

Co tím myslím?

Věci, které máme, většinou totiž nahradíme (vylepšíme) novými dříve, než životnost těch, které momentálně máme, skončí. Na trhu se totiž objeví většinou nový a lepší model a my ho prostě chceme. Platí to u mobilů, počítačů, aut, oblečení... a dalo by se pokračovat dál.

Dnešní trh (bohužel i nastavení lidí) je totiž zaměřen na spotřebu a proto výrobci stále přichází s novými věcmi, aby se udrželi na trhu, jelikož si lidé na tento koloběh zvykli. Mnohdy k tomu pomáhá i kvalita výrobků, která jde stále dolů a je těžké najít výrobek, který by přežil déle než tři, čtyři roky.

Je to správné? Nevím. Dnešní doba už je taková a jedinec ji nezmění, ale určitě stojí za to se nad tím zamyslet, když se chystáme něco koupit. Potřebuji to opravdu? Nebude mi stačit to, co už mám?

Jak to vidíte Vy?

Interesting idea - nowadays things are mostly upgraded instead of replaced.

What I mean by that?

Things that we have we replace (upgrade with) most of the time by new ones sooner that the lifetime of the ones we already have expires. There is always a new and better product on the market and we just want it. It applies with cell phones, computers, cars, cloths... and we could continue on and on.

Today's market (and the mindset of people too) is targeted to consumption a that's why the producers come with new things all the time so they stay in the market because people got used to this circle. The quality of the products which is still getting down helps that many times also and it is also very difficult to find the product which could survive longer than three or four years.

Is it right? I do not know. These days are this way and one man can't change it but it is definitely worth it to think about it when you want to buy something. Do I really need it? Would the stuff I have be enough?

What is your perspective?

nové kostely v CB / new chuches in Bretheren Church

2011-02-22T15:24:00.000+01:00

Dva sbory naší církve v nedávné době otevřely své nové kostely/modlitebny od výborného českého architekta Zdeňka Fránka. Jeden v Litomyšli a druhý v Černošicích u Prahy.

Obě stavby jsem viděl na nesčetných fotkách a četl jsem o nich na různých místech. Co se týká architektury samotné, tak ta se mi moc libí. Jsou to budovy nápadité - všechna čest architektovi. Obě mají zajímavý myšlenkový kontext k jejich vzhledu a toho, co se odehrává uvnitř. Z tohoto pohledu byla myslím odvedena skvělá práce. A mnoho kladných ohlasů z ČR a světa to jen potvrzuje.

V několika věcech mám ale trochu nejasno a kvůli nim tento článeček píšu, abych se s nimi podělil, ale také si sám uvědomil, kdybych se k něčemu podobnému dostal, co je nutno vzít ještě v potaz.

Chybí mi tam zázemí pro malé děti a jejich rodiče během bohoslužby. V Litomyšli jsou rodiče s dětmi během bohoslužby na chodbě - je sice vytápěná a je ozvučená, ale myslím, že to není zrovna nejlepší možné řešení. V Černošicích jsem tento prostor také nenašel. (Sám vím o čem mluvím, jelikož na našich bohoslužbách musíme být s malými dětmi (aby nerušily) ve vstupních prostorech našeho kostela a je to na nic)
Dle fotek je myslím také velice složité dobře vyřešit akustiku / ozvučení hlavních sálů. To je v rámci bohoslužeb velice důležité. Je totiž třeba, aby bylo mluvené i zpívané slovo kvalitně slyšet. Sebelepší aparatura pak už není schopna tento handicap dohnat.
Oba dva objekty mi přijdou vcelku poddimenzované z pohledu návštěvnosti. Lidé už se tam skoro nevejdou - není žádná rezerva. Je tedy možné, že zde budou muset začít druhé bohoslužby během neděle. Přijde mi v tomto ohledu, že se sice postavily krásné a kvalitně navržené budovy, ale kvůli nedostatečným zdrojům bylo třeba držet co nejmenší objem, aby se stavby podařily ufinancovat a to se tak trochu stalo kamenem úrazu. (Osobně bych raději šel cestou jednodušší, ale účelné stavby s dostatečnou rezervou pro případné návštěvníky)

Možná se ale ve svých názorech pletu.

Co o těchto dvou stavbách soudíte Vy? Byl jste tam někdo a můžete mi zde nechat nějaký komentář?

Two congregations from our church opened their new buildings designed by great Czech architect Zdeněk Fránek. One is in Litomyšl and the second one in Černošice.

I saw both buildings in many pictures and read about them in many articles. With respect to the architecture itself I really like it a lot. The buildings are very creative - honor belongs to the architect. Both have interesting mindset context between their visage and the stuff that takes place inside. Great work has been done from this perspective. And many positive comments from CZ and foreign countries acknowledge that.

I have personally some questions ad that is why I write this post to let you know and also that I can understand myself what is crucial if I had a chance to design similar buildings.

I miss some neat area for parents with small kids. The parents with kids are in the hallway in Litomyšl - it is hated and has sound but guess that this is not the best solution. (I know what I am talking about because at our services we have to be with our kids (so they do not disturb) in the entrance zone and it sucks)
according to the pictures I guess that it is quite difficult to solve the acoustic / sound system of the main auditoriums. It is very important during the services. It is necessary to have both spoken and sung word well heard. Even the best sound system is not able to fix the handicap of it.
I see that both buildings are a little under-designed in the concern of the number of the people. People almost can't fit in - there is no reserve there. It is quite possible that they would have to start the second service during the Sundays. I guess from this point of view that though were built great buildings the money issue was so strong that thy had to built the smallest possible space so the buildings could be paid off and became stumbling-stone. (Personally - I would rather go with easier but still efficient building with enough reserve for potential attenders)

But I might be wrong with my opinions.

What do you think about these two buildings? Did any of you be there so you can leave me some comments here?

cihla nebo beton / brick or concrete

2011-02-22T14:18:00.000+01:00

Řeším teď v práci jednu stavbu, kde se během výstavby rozhodli změnit kompletně nosnou konstrukci. Investor chce ušetřit peníze a ´tudíž je třeba nahradit keramické bloky Porotherm za klasický železobeton.

Má to dle mého názoru několik hlavních výhod, které za tímto rozhodnutím stojí:

výstavba železobetonového skeletu bude trvat kratší dobu => ušetří se peníze
žb konstrukce budou subtilnější (jak stěny, tak i částečně stropy) => zvětší se plocha prodávané plochy bytu => vydělají se peníze za prodej

Jsou zde ale také věci, na které je třeba pamatovat:

je třeba mít věci dobře promyšlené a zkoordinované, jelikož předělání dveří, zásuvek, prostupů atd. je prakticky nemožné, nebo za cenu neúměrně vysokých nákladů
vnější stěny je třeba zateplit min. 150mm tepelné izolace - nejlépe minerální vatou
je nutné dbát na kvalitní provedení detailů ve styku výplní otvorů a vnějších stěn
stěny, které sousedí s chodbou je třeba opatřit tepelně izolační omítkou z obou stran, aby bylo dosaženo požadovaných parametrů z hlediska tepelně technických norem

Tyto věci je možno vzít v potaz, i když budete stavět svůj rodinný dům. V dnešní době je ale na trhu i třetí způsob výstavby, který se začíná v rámci výstavby rodinný domů, docela dost rozjíždět. Jedná se o suchou výstavbu. Například z materiálů firmy Fermacell. Tyto materiály se mi začínají více a více líbit.

O nich ale více příště...

I am dealing at work with one building where the investor has decided during the built-up process that the main structure system would be switched from ceramic blocks Porotherm to reinforced concrete.

There are some main advantages in my opinion which stands behind this decision:

the time to build the main structure form reinforced concrete is going to be shorter => money are saved
reinforced concrete structures are going to be more subtle (the walls and part of ceilings) => the spaces of the apartments which are sold are bigger => money are made for sale

There are till some issues to be remembered:

all things have to be coordinated and thought through well because it is almost impossible to change the doors, sockets, holes etc. or it is ridiculously expensive to do so.
the outside walls need to be insulated with 150mm of thermo insulation - rockwool is preferred option
it is very important that all the details between the walls and windows are done well
the walls which abutting with hallways have to be finished with thermo insulating plaster so the requirements for heating control are met.

It is possible to consider all these things even when you are going to build your family house. There is third option on the market in the way of how to build which is growing in the family houses part of the market. It is the dry way. For example with the usage of the materials made by Fermacell. I like these materials more and more.

But about it more later...

bratranci / cousins

2011-02-19T22:00:00.000+01:00

Po dlouhých letech se v ČR zase objevil můj jediný bratranec David a tak se mohli konečně tváří v tvář setkat i naši synové. Zvykli si na sebe vcelku rychle a dokázali si spolu i trochu hrát... Snad se uvidí častěji...

My only cousin David finally came to Czech Republic after long years and so our sons could meet face to face. They got used to each other quite fast so they could even play with each other a bit... hopefully they see each other more often

odvážná modlitba / audacious prayer

2011-02-18T15:40:00.000+01:00

V Bibli v knize Skutků je jedna velice odvážná modlitba - minimálně v souvislosti s tím za jakých okolností byla pronesena.

Tady je její závěr.

Skutky 4:29-31

29 Pohleď nyní na jejich výhrůžky, Hospodine, a dej svým služebníkům, ať mluví tvé slovo se vší smělostí. 30 Vztahuj svou ruku k uzdravování a dej, ať se ve jménu tvého svatého služebníka Ježíše dějí divy a zázraky!" 31 Místo, na kterém se shromáždili, se po jejich modlitbě zatřáslo. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali směle mluvit Boží slovo.

Petr a Jan byli zatčeni a vyslýcháni před tím, než se spolu s ostatními, kteří byli s nimi, takto modlili. Mluvili totiž stále o Ježíši jako o tom, který vstal z mrtvých a který může zachránit lidi - ne z moci vlády, ale z moci hříchu. Navíc měli ti dva na svědomí jedno zázračné uzdravení chromého člověka. A toto všechno nemohli tehdejší představitelé snést.

Co je na té modlitbě v této souvislosti pro mě fascinující je to, že se nemodlili za to, aby je Bůh ochránil. Místo toho se modlili za smělost a za to, aby se děly zázraky.

Sám si uvědomuji u sebe, že se mnohdy modlím více za ochranu než smělost. Na modlitbě za ochranu není asi nic špatného, ale na druhou stranu evangelium nás potřebuje smělé - jinak se o tom, jakou informaci nese, nikdo nedozví a to by byla škoda.

Za co se modlíte Vy?

There is one very audacious prayer in the Bible in the book of Acts - at least in the context of the circumstances it was prayed.

Here is the end of it.

Acts 4:29-31

29 And now, O Lord, hear their threats, and give us, your servants, great boldness in preaching your word. 30 Stretch out your hand with healing power; may miraculous signs and wonders be done through the name of your holy servant Jesus.” 31 After this prayer, the meeting place shook, and they were all filled with the Holy Spirit. Then they preached the word of God with boldness.

Peter and John were arrested and questioned before they prayed that prayer with others who were with them. Tey still talked abou Jesus as the risen one and the one who can save people - not from the government but from the power of the sin. On the top of that they miraculously healed one lame man. And that all was to much for the leaders in those days.

What fascinates me about the prayer in that context is that they were not praying for God to protect them. Instead they prayed for boldness and miracles to happen.

I realize by myself that I pray more for the protection than for the boldness most of the time. There is nothing wrong about prayer for protection but on the other hand the message of the gospel needs us to be bold - otherwise nobody would know about the information that it carries and that would be bummer.

And what are you praying for?

$25,000 Worship Resource Giveaway from Proclaim

2011-02-16T22:47:00.000+01:00

New church presentation software is coming out soon called Proclaim and it’s located here http://proclaimonline.com. Unlike all other church presentation software systems, this one will allow pastors, worship leaders, and worship team members to all access and add to the same presentation before it’s presented, and then use the same application to run the presentation during the service.

To add to the excitement of the release of Proclaim, they are giving away $25,000 in worship resources in The Great Worship Resource Giveaway.

They are going to have 100’s of winners of some of the best worship resources on the market. The giveaway is located on the Proclaim home page http://proclaimonline.com where you will see how to enter. You can also see all the prize partners there, listing out some great resources from companies like Planning Center Online, Graceway Media, Worship Leader Magazine, Centerline Media, Musicademy, Clover Sites, Christian Musician

Summit, Luna Guitars, National Worship Leader Conference, and prizes from many more.

I’m excited about this new product Proclaim. You can see a video of the software on their site which gives a quick detail of how it will help worship leaders and ministry teams. Visit http://proclaimonline.com to see the video, and enter ‘The $25,000 Great Worship Resource Giveaway’.

z mafiána křesťanem / from mob boss to Christian

2011-02-15T12:14:00.000+01:00

rozhovor, který měl během nedělního shromáždění Jud Wilhite s borcem (Michael Franzese), který byl součástí New Yorské mafie... stojí to za to...

conversation which was part of sunday service that Jud Wilhite had with dude (Michael Franzese) who was part of New York's mob... it is worth to listen to...

samozřejmosti v životě / obviosity in life

2011-02-14T10:46:00.002+01:00

Tuto neděli jsem měl první kázání u nás v kostele. Mluvil jsem o tom, že mnohdy bereme věci, které nejsou úplně samozřejmé, jako ty o kterých vůbec nepřemýšlíme a tak je někdy dobré se k nim vrátit...

Tady je...

Dlouho jsem přemýšlel nad tím, o čem v souvislosti s chválami mluvit. Je toho mnoho. Dalo by se mluvit celé hodiny o tom, co chvála konkrétně je, jak se má správně chválit, atd.

Když se řekne slovo „chvála“, tak v současném křesťanském kontextu si člověk vybaví moderně laděnou píseň. Jenomže chvála je ve své podstatě něco mnohem širšího a hlubšího, a proto bych rád slovo chvála nahradil slovy vyjádření vděčnosti. Tady už nám totiž kontext doby vůbec nic nepodsouvá.

Pro mě osobně je mnohdy mnohem důležitější vědět to, proč danou věc dělám, než to, jak se má konkrétně udělat.

Dnes bych se tedy chtěl v této souvislosti zaměřit na některé důvody k vděčnosti (základní pravdy), které nám mnohdy připadnou jako samozřejmosti. A přitom od uvědomění si těchto samozřejmostí se možná naše „kvalita“ vyjádření vděčnosti odvíjí nejvíce.

V práci mám díky tomu, že většinu doby rýsuji, možnost poslouchat nahrávky. Posledního půl roku jsem začal systematičtěji poslouchat různá kázání různých kazatelů ze všech možných koutů světa. Musím říct že mě to velice inspiruje. A musím se přiznat, že právě několik kázání jednoho z nich mě přivedlo k zamyšlení se nad těmi „samozřejmostmi“ v mém životě a co s nimi vlastně dělám.

Kolik z Vás se dnes ráno probudilo a museli jste si říkat, kdy je třeba se nadechnout? Myslím, že asi nikdo z nás. To, že dýcháme, bereme jako samozřejmost, ale ono to tak samozřejmé není.

Bůh nám daruje každé jednotlivé nadechnutí. Každý nádech nás sice přibližuje k věčnosti, ale na druhou stranu nám každý jednotlivý nádech dává další možnost zde něco zažít, udělat. Každý náš nádech nám má připomínat, že Bůh s námi neskončil. Kdyby to tak bylo, tak už jsme mrtví.

V poslední době se víc a víc učím za takovéto samozřejmosti děkovat. Uvědomuji si, že to, že tu jsem, je jedna velká Boží milost a jsem nesmírně vděčný za to, že i přes moje pády a selhání se mnou tady Bůh ještě neskončil.

Takovýchto „samozřejmostí“ je plný i velice dobře známý text z Jana 3:16.

Pojďme si ho v rychlosti projít a několik z nich vypíchnout a dát do souvislosti s naším vyjádřením vděčnosti.

Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život.

Bůh – Ten, který stvořil celý vesmír; Ten, který je svatý a nikdo a nic před ním neobstojí; Ten, který vidí každý můj hřích – je živý a zajímá Ho můj život, život normálního smrtelníka… protože mě z hlediska logiky úplně nepředpokládatelně…

Miluje – navzdory mým hříchům; navzdory mým selháním; navzdory mé zapomnětlivosti; navzdory všemu…

Dal – nebo se dá také říct, že poslal (Jan 3:17) s jasným úkolem svého Syna; aby zemřel na místo nás božích nepřátel, kteří si zasloužíme smrt, abychom mohli žít věčně v nebi

Syna – Toho, který je s Bohem od začátku; Toho, skrze něhož a pro něhož byl tento svět (i my) stvořen; toho, který se kvůli nám stal člověkem; toho, který měl kolem sebe mraky andělů;

aby ten, kdo v Něho

Věří – tzn. bere Ho jako toho, kým je a kým se prohlásil, kdo v něj složil důvěru a dal mu svůj život

Nezahynul ale měl věčný život – abych nežil odsouzen, ale ospravedlněn; abych se nebál smrti, protože mě čeká nebe a odměna; nezůstanu navždy pod Božím hněvem a odsouzením

Těchto několik slov se mnohdy stane tak samozřejmými, že zapomeneme, jak to je doopravdy. Je třeba si je připomínat a oživovat jejich silné sdělení, abychom věděli za co máme Bohu být vděční.

Není toho málo – a přitom to je jen základ, ale nesmírně důležitý. Na něm stojí vše ostatní.

Když víme, že Ježíš zemřel na našem místě, když to není jen fráze, kterou si občas zopakujeme, ale je to něco, co si připomínáme a s čím žijeme, tak vyjádření vděčnosti bude jednodušší. Máme kde začít.

Můžeme krásně zpívat, hrát na nástroje, modlit se vznešenými slovy, dávat desátek i z kopru, který vypěstujeme na zahrádce, zvedat zbožně ruce a zavírat při tom oči, ale celé to může být úplně prázdné.

Tyto jednotlivé formy musí být naplněny naší vírou a jistotou, že to, co děláme, má základ ve zvěsti Jana 3:16.

Vědomí tohoto nám pak pomůže v našich zápasech. Vyjádření vděčnosti totiž není až tak důležité pro Boha samotného – On by se, myslím, bez toho obešel, ale je to důležité pro nás. Pomůže nám si ty věci, které vyřkneme, zapamatovat a pak v těžkých zkouškách se k nim můžeme vrátit…

Pojďme tedy teď posílit naši paměť a znovu vyjádřit Bohu vděčnost za to, co pro nás udělal a stále dělá.

English version is comming soon

why do bad things happen

2011-02-10T13:08:00.001+01:00

Toto je záznam z bohoslužby sboru New Spring Church. Moc se mi líbí ty dva příběhy (začíná to na 25:00 pokud to nechcete sledovat celé), které jsou v rámci této bohoslužby promítnuty - je to jen v angličtině, ale i tak je to hodně srozumitelné a to poselství mě fakt dostává...

This is the sermon from New Spring Church. I really like those two stories (it starts at 25:00 if you do not want to watch it all) which are presented in that service - it just in English but though it is understandable and the message of it really got me...

zkušebna / rehearsal room

2011-02-08T00:12:00.001+01:00

první test naší zkušebny je za námi :-)

first test of our rehearsal room is done :-)

večerní idyla / idyl in the evening

2011-02-07T19:00:00.003+01:00

takto to dnes večer vypadalo u nás doma. Stella vyhrála :-)

so it looked like that at home tonight. Stella won :-)

přitažlivost církve I / attractivity of the church I

2011-02-07T16:58:00.003+01:00

Dlouhou dobu už nad tímto tématem přemýšlím, jelikož si myslím, že je dobré se ptát, zda-li to, co děláme je dostatečně atraktivní pro lidi, kteří jsou kolem nás. Myslím si, že je potřeba toto téma rozdělit na dvě části, jelikož funguje na dvou rovinách:

přitažlivost formy, kterou jsou informace komunikovány
přitažlivost obsahu dané komunikace

Vnější forma je dle mého názoru důležitá pro první dojem, který vyvolá u lidí. Může buď odradit a nebo přitáhnout pozornost a v tomto ohledu je podle mě klíčová.

V mnoha církvích a kostelích je stále populární slovní spojení, že je třeba věci dělat hlavně upřímně a z celého srdce a Bůh se k tomu přizná. Proti upřímnosti jako takové absolutně nic nemám - je velice potřebná, ale na druhou stranu - ČSSD to taky jednu dobu myslela upřímně a jak to dopadlo - skoro nikdo jim to "nesežral" - jelikož myšlenky nebyly následovány skutky. Tímto chci říct to, že když jako křesťané něco myslíme upřímně, tak bychom k tom měli přiložit i ruce a neschovávat se za zbožnou frázi, když se nám třeba na něčem nechce pracovat. To, co produkujeme by totiž mělo mít i jistou kvalitu, jinak bude námi "nabízený produkt" velice znehodnocen. Ano Bůh se může přiznat, může vyslyšet naše modlitby, ale na druhou stranu ve známém příběhu dostal největší odměnu ten, který nejvíce rozmnožil to, co dostal.

Když jde člověk na koncert nějaké hudební hvězdy, tak čeká show. Krásná světla, zvuk jak víno, prostě zážitek. Když je ale zvuk linoucí se z aparatury špatný (může to být třeba vinou zvukaře), tak to člověku zkazí celý večer, i kdyby se kapela snažila sebevíc - prostě ten jejich skvělý výkon není dobře slyšet.

My, jako křesťané, jsme ti zvukaři. Máme možnost zvěst evangelia (nabízený produkt) pokazit a zneškodnit její účinek a nebo správně zesílit a zamířit ji správným směrem a udělat z ní "zážitek", který změní život. Pokud chceme lidi zaujmout tak první fáze je na nás. Nejde mi o to, abychom se všichni tvářili skvěle a radostně a tak, že nás nic netrápí. O tom nemluvím. Jde o to, abychom všechno, co děláme, dělali se stoprocentním nasazením a zapálením, i když se nám třeba zrovna nechce. Vždyť tu jde o život. Ne o ten náš, ale o život lidí, kteří třeba díky tomu, že něco odflákneme, neuslyší o možnosti záchrany a budou natolik odrazeni, že už se nikdy nevrátí zpět...

Jak to vidíte Vy? Je pro Vás vnější forma věcí důležitá a nebo jdete jen po obsahu??

I have been thinking about this topic for a very long time, because I guess that it is good to ask, if the stuff that we do is attractive enough for the people that are around us. I think that it is necessary to divide this topic to two parts because it works in two levels:

the attractivity of the form the information are communicated with
the attractivity of content of that communication

The external form (look out) is according to my opinion important for the first impression which it evokes in the people. It can either discourage them or draw their attention. In that case it is crucial.

In many churches is still popular saying that it is necessary to do the things mainly sincerely and wholeheartedly and God will use it. I have nothing against sincerity at all - it is very needy, but on the other hand - ČSSD (Czech Social Democrats) meant it sincerely and how it ended - almost nobody "bought it" - because the thoughts were not followed by the deeds. What I mean by that is that we as Christians should put our hands in those thing which we mean sincerely and so we should not be hiding behind some godly phrases when we do not want to work on something. Those things we produce should have some quality otherwise the "offered product" would be very devaluated. Yes, God can use it, He can fulfill our prayers, but on the other side in the well known story the highest price was given to the one who made most of what was given to him.

When you go to he concert of some music star you expect to see the show. Beautiful lights, sound like vine, just the experience. But when the sound from the sound system is terrible (might be fault of the sound engineer) than your whole evening is ruined. even if the band would did their best - their awesome work is not heard well.

We as Christians are like the sound engineers. We have the opportunity to ruin and destroy the gospel (the offered product) or to sustain it and point it into right direction and make out of it the life changing experience. If we want to attract people the first phase is up to us. I do not mean that all of us would look that we are happy and without any troubles. I am not talking about it. I am talking about the thing that all we do we have to do with 100% appointment even when we do not want to. It is about life. Not ours, but the life of people who might not hear the gospel and might be so discourage because of our cheap performance that they are not coming back anymore...

What is your perspective? It is the external form important for you or you are just after th content??

se Stellou / with Stella

2011-02-05T15:30:00.002+01:00

a jde se na výlet...

let's go for the hike...

malá trojice / three little ones

2011-02-05T07:53:00.000+01:00

Stella a pes / Stella and dog

2011-02-05T03:11:00.001+01:00

malování zkušebny / painting of the rehearsal room

2011-01-29T20:00:00.000+01:00

Dnes jsme malovali zkušebnu. Myslím, že se to povedlo, i když ji máme ve světle lososových barvách :-D

We painted our rehersal room today. I guess it went well even we have it in the light salmon colors :-D

špatná paměť / bad memory

2011-01-26T15:57:00.001+01:00

Jak jsem psal dříve, tak čtu Bibli od začátku do konce. Chtěl bych to stihnout za 180 dní, což je docela náročné, ale na druhou stranu to dá člověku širší perspektivu.

Za tu dobu, co čtu, mě docela zaujaly pasáže o tom, že se děti poté, co vyrostly, neznaly k víře svých rodičů. Tato věc je zmíněna na několika místech.

Soudců 2:10, Soudců 2:19, 1.Královská 11:6

Jak se to stalo? To měly ty děti opravdu tak krátkou paměť? To měly tak málo informací?

Asi to je kombinace obojího a určitě i mnoha dalších věcí. Abych byl upřímný, docela mě to děsí, jelikož jsem také rodič.

Budou moje děti věřící? Je můj život takový, aby viděly, že stojí za to věřit? Vidí na mě živou víru? Vidí na mě, že moje slova se potkávají s mými skutky?

Budu se jich časem moct zeptat. Do té doby musím žít na maximum a v maximální integritě. Jo a taky se modlit, to myslím dost pomáhá :-) Bůh totiž dělá zázraky a slibuje, že prokáže milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří ho milují... Exodus 20:6 a to je moje naděje a jistota...

As I wrote before I am reading through the Bible form the beginning to the end. I would like to make it in 180 days which is quite challenging, but on the other side it gives you wider perspective.

Since I've started I was quite caught by passages about the topic of kids that did not follow the faith of their ancestors after they grown. This is mentioned on several places.

Judges 2:10, Judges 2:19, 1st Kings 11:6

How did it happen? Did the kids have that short memory? Did they have so little information?

It seams to be combination of both and many other stuff for sure. And to be honest, I am kind of scared, because I am the parent too.

Will me kids be believers? Is my life so clear that they could see that it is worth to believe? Do they see living faith on me? Do they see that my words meet my acts?

I can ask them one time. I have to live my best and in maximum integrity till that day. Yea and pray too, that helps a lot I guess :-) I have to say that God does miracles and promises that he shows love to a thousand generations of those who loves him Exodus 20:6 and that is my hope and confidence

Biblí za 180 dní / through Bible in 180 days

2011-01-24T23:25:00.000+01:00

Je to dnes přesně 33 dní, co jsem se rozhodl, že přečtu celou Bibli za 180 dní pěkně od začátku do konce. Je to docela náročné, ale musím říct, že mě oslovují věci, které jsem tam dřív neviděl, takže časem jsem přihodím nějaké aktuální postřehy... už se mi začínají kupit...

Uvědomuji si, že bych to měl dělat častěji. Nezakopat se jen na jednom místě, nebo tématu, ale vidět věci ze širší perspektivy... Takže to vidím, na kontinuální proces...

A co Vy?

It is exactly 33 days today since I have decided that I will read the entire Bible in 180 days directly from the beginning to the end. It is quite challenging, but I have to admit that I am touched by things that I have never seen there before, so during that time I'll post some actual thoughts... they have started to stack...

I have realized that I should do that more often. Do not be stucked on one spot or theme but rather see the things from the wider perspective... so I guess that it's gonna be continues process...

And what about you?

cesta do Českých Budějovic / way to Ceske Budejovice

2011-01-24T22:49:00.001+01:00

Tak takto vypadalo moje kupéčko na cestě rychlíkem do Českých Budějovic, kam jsem vyrazil na seminář o pasivních domech. České Dráhy mají vlaky na méně vytížených trasách stále stejné...

Nicméně to byla cesta velice výživná. Četl jsem knihu "Výchova chlapců", zdolal jsem asi 20 kapitol Deuteronomia, ale také jsem se toho docela dost dozvěděl ze života vysokoškolských studujících, neboť se mnou celou cestu jely dvě studentky z Jihočeské Univerzity a měly toho na srdci opravdu hodně. Do Jihlavy nezavřely ústa...

Snad ty zkoušky udělají a se svými příteli se rozejdou, jelikož to je jediné řešení, které jsem jim doporučil poté, co všechno na ně řekly...

Život není lehký...

This is how my train's compartment looked like in my way to Ceske Budejovice, where I went to seminar about passive houses. Czech Railways have their trains remaining the same on their less busy routes...

Nevertheless the way was really inspirational. I read book "Bringing up Boys", I went through 20 chapters of Deuteronomy, but I also got to know a lot from live of college students, because there were two girls from the University of South Bohemia the whole time and their hearts were really full of everything. They didn't close their mouths till Jihlava (2,5 hours)...

Hopefully they are going to past the exams and they are going to break up with their boyfriends, because as I recommended them that is the only possible thing to do after all they said about them...

Life is not easy...

opravdová konkurence / the real competition

2011-01-24T22:08:00.001+01:00

Hodně dlouho přemýšlím nad jedním tématem. Týká se církve a její přitažlivosti pro lidi. Co je dobré udělat a čeho se vyvarovat atd. V této souvislosti mě moc zaujal článek od kazatele Stevena Furticka, který před 6 lety založil sbor v Charlotte v Severní Karolíně a tak jsem ho požádal o svolení, abych jeho článek mohl přeložit do češtiny a dát ho k sobě na blog.

Svolení mi dal a tady je tedy překlad...

Jedno z největších nebezpečí, kterým jakýkoliv sbor a nebo církev čelí, je, když se snaží zasáhnout lidi, kteří jsou nevěřící tím, že se srovnávají s ostatními sbory a nebo církvemi.

Jak dobré máte kázání v porovnání s nimi.

Jak dobré máte bohoslužby ve srovnání nimi.

Jak dobré máte videa v porovnání s nimi.

Je to nebezpečné. Ale nejspíš ne z důvodů, které máte na mysli. Ano, je v tom nebezpečí závisti a soutěživosti. Ale to není to o čem mluvím.

Je to nebezpečné z toho důvodu, že když chcete získat další lidi pro Krista, tak Vaší konkurencí nejsou ostatní sbory/církve. Není důležité jestli máte lepší hudbu než ostatní sbory. Lepší videa než ostatní sbory. Nebo dokonce lepší vztahy než ostatní sbory. To není Vaše srovnávací rovina.

Proč? Protože nikdo z těch lidí, které se snažíte zasáhnout, nechodí do těch ostatních sborů. Když někdo nevěřící vejde do dveří vašeho kostela, tak jejich první reakcí nejspíš nebude: "Páni, tak to bylo rozhodně lepší než v tom jiném kostele." V tom "jiném" kostele nebyli. Nebo nejspíš v žádném jiném.

Srovnávací rovinou pro nevěřící lidi jsou věci, které vidí. Věci, které poslouchají. Jejich zkušenosti, zážitky.

To je vaše pravá konkurence. Například, když děláme vánoční výzdobu kostela tak nechci, aby byla stejně dobrá a nebo lepší než mají ostatní kostely ve městě. Chci, aby byla stejně dobrá a nebo lepší než cokoliv, co by mohli lidé vidět v nejlepším obchoďáku ve městě. Protože to jsou ty věci, se kterými nás člověk, který nikdy do kostela nevkročil, bude vědomě a nebo nevědomě srovnávat.

Máme ale něco, co je nesrovnatelné a nepřemožitelné: Ježíš Kristus. Neříkám, že ho musíme přikrášlovat, protože jinak by na to nestačil. A samozřejmě ani práce Ducha Svatého není závislá na tom, jak se srovnáváme s okolním světem.

Nicméně nějakými konkrétními způsoby o Ježíši komunikovat musíme. Věřím tomu, že tyto způsoby musí skutečně dostát zprávě a osobě, kterou předávají. A zároveň být něčím, co se lidí přímo dotýká. Takže všechny musí být na té nejlepší úrovni.

Někteří lidé si mohou myslet, že to je povrchní. A ano, povrchní to je. Ale takto prostě lidé uvažují a my bychom se s nimi měli nějak potkat. Nebo se také s nimi vůbec potkat nemusíme.

Raději bych byl považován za povrchního a být obklopen lidmi, kteří našli život v Kristu než být označen za hlubokého a být sám. Nebo být obklopen jen lidmi, kteří znali Krista už dávno před tím, než se vůbec setkali se mnou. Nevěřící se nemohou stát hlubokými křesťany dřív než se stanou křesťany a tečka.

A jestliže součást toho, aby se tak stalo, je, že se zvedneme a ukážeme světu, že lidé patřící Bohu mohou být stejně tak kreativní a excelentní v tom, co dělají, tak proč bychom s tím měli váhat něco udělat?

I have been thinking about one particular topic. It is about church and attraction to the people. What is good to do and what is good to avoid etc. I was caught in the context of that all by one blog post from Steven Furtick who started a church in Charlotte NC 6 years ago and so I asked him for permit translate that post to Czech and post it here to my blog...
I got the permit so here it is :-) .... you can fiind the original here

Bono a Církev / Bono and Church

2011-01-16T01:39:00.000+01:00

Kazatel sboru Willow Creak Bill Hybels mluví s Bonem o tom, co by měla církev změnit... je to velice podnětné video... mrkněte na to a posuďte sami...

The senior pastor of the Willow Creak Church Bill Hybels talks to Bono about the stuff that the church should change... it is very inspiring video... check it out and judge it yourself...

Štěpán a Stella / Steven and Stella

2011-01-13T12:53:00.001+01:00

Já ty dva mám prostě rád...

I just love them both...

hláška mojí ženy / my wife's quote

2011-01-10T11:27:00.003+01:00

Nedávno jsem si pročítal poznámky, které mám uložené v mobilu a našel jsem tuto hlášku mojí ženy, která byla pronesena na svatbě Bzuča a Těpy (1.8.2009). Souvislosti si už úplně nepamatuju, ale asi se ten rozhovor točil kolem práce, důchodu, rodičovské atd. Myslím, že opravdu stojí za publikaci, jelikož z ní vyznívá - láska, pragmatičnost a starost o moje zdraví :-) Svoji ženu prostě miluji....

Zní: "Budeš makat až do smrti, tak se snaž ať je to za dlouho."

I red through my notes I have in my cell few days ago and I found this quote from my wife which was told at the Bzoco and Tepa's wedding (1st Aug 2009). I can't recall the context but the conversation topic was something about work, retirement, parental leave etc. I guess that it is worth of publishing because it results in love, pragmatism and care for my health :-) I just love my wife...

The quote is: "You're going to work until you die so try to make it take a long time."

Tři domy – bilance po sedmi letech

2011-01-10T09:05:00.004+01:00

Další z výborných článků od Dana Drápala, který s dovolením dávám i sem, jelikož s ním naprosto souhlasím...

Před sedmi lety jsem napsal článek „Tři domy“ o vztahu sekulárního humanismu, křesťanství a islámu. Psal jsem, že se jedná o tři rozhodující duchovní síly současného světa, a vyslovil jsem přesvědčení, že sekulární humanismus bude nakonec muset ustoupit – buď křesťanství, nebo islámu.

Sedm let je z hlediska života ideologií, neřku-li náboženství, velmi krátká doba. Nicméně je již dostatečně dlouhá, abychom se mohli zamyslet nad změnami, k nimž dochází.

Před sedmi lety jsem upozorňoval na skutečnost, že islám se sice Západní společnosti, zvyklé na bezbřehou toleranci, jeví jako značně cizorodý prvek, nicméně i v této sekulární (možná bych měl napsat: právě v této sekulární) společnosti se najdou lidé, kteří se pro něj nadchnou. Upozorňoval jsem, že k islámu se přidávají i mladí lidé vyrostlí v sekulárním prostředí. Právě tato tendence, tehdy ještě téměř neznatelná, je dnes jasně patrná. Mnozí byli „v šoku“, když se ukázalo, že teroristické útoky ve Velké Británii nejsou dílem Pákistánců nebo Arabů, kteří do Evropy přijeli z islámského světa, ale že jsou dílem lidí, kteří se v Británii již narodili. Dnes je již politikům i tajným službám jasné, že pachatele budoucích atentátů netřeba hledat v přistěhovalcích, ale v islamistech, kteří na Západě vyrostli. To, co se ještě před sedmi lety jevilo jako nepravděpodobné, je dnes již naprosto běžné.

Psal jsem rovněž o tom, že sekulární humanismus nemá lidi ochotné za něj umírat. Ano, lidé jsou ochotni umírat z lásky nebo z nenávisti, nikoli však z tolerance. Tolerance – podobně jako svoboda – je hodnota, která je v určitých souvislostech velice důležitá a naprosto nezbytná; je to ale hodnota podpůrná a svým způsobem prázdná, jejíž cena se zcela odvíjí od svého objektu: k čemu ona tolerance je. Je to hodnota, umožňující skutečné hodnoty. Obdobou je svoboda. Láska není možná bez svobody. Svoboda sama vás však nechá prázdnými; láska nebo pravda jsou hodnoty, které vás naplní.

Nejlepší obrana je zavřít oči?

Ti, kdo znají pouze toleranci, nikoli však pravdu, pravdu mnohdy ani znát nechtějí. Ve vztahu k islámu se to projevuje tím způsobem, že se islamistické nebezpečí podceňuje nebo přímo popírá. Když na vojenské základně ve Fort Hood v Texasu zavraždil major Nidal Malik Hasan 13 lidí, žurnalisté i politici se z počátku snažili potlačit informaci, že tak činil ve jménu islámu. Když byl zneškodněn pokus o atentát na Times Square, média i politici odmítali možnost, že by šlo o dílo islamistů – někteří levicoví žurnalisté dokonce vyslovovali domněnku, že by mohlo jít o čin nějakého „poblouzněného přívržence Čajových dýchánků“. Pak objevili Fajsála Šahzáda, který se přiznal nejen k činu, ale i k jeho motivaci: Jde prý o válku islámu proti Spojeným státům a on sám se považuje za islámského bojovníka. A takto bychom mohli pokračovat. Rozumějte mi dobře: Netvrdím, že všichni muslimové chtějí zničit naši civilizaci. Tvrdím však, že islamisté vyhlásili Západu válku a myslí ji naprosto vážně. V Iráku vyhlásili válku křesťanům, kteří se ani nemohou bránit. Počet křesťanů v Iráku klesl během posledních sedmi let z jednoho milionu na polovic. Během následujícího desetiletí budeme svědky vymizení křesťanského obyvatelstva v Iráku a v Sýrii a drastického snížení jejich počtu v Libanonu a v Egyptě – přestože ve všech těchto zemích křesťané žili již od 2. století. Sekulární humanisté ale o této válce nechtějí slyšet, protože nechtějí bojovat.

Svůj tehdejší článek jsem napsal před aférou kolem dánských karikatur proroka Mohameda. Tato aféra byla nejvýznamnější z mnoha dalších, z nichž některé byly pouze lokální a málokdo o nich ví. Ale už i v českých médiích jsem zaznamenal názor, že „muslimy bychom neměli provokovat“ a že bychom neměli zesměšňovat ani Mohameda, ani Korán. Já sám nepociťuji touhu zesměšňovat Korán, ale kroutím hlavou nad pokrytectvím těchto lidí, kteří zpravidla nemají sebemenší problém, pokud se jedná o zesměšňování Ježíše nebo Bible. Ukazuje se, že na ně stačí udělat bububu, pohrozit jim násilím a oni už se poddají.

Delegitimizace Izraele

Výrazný posun nastal v posledních sedmi letech ve vztahu k Izraeli. Můžeme mluvit o jeho postupující delegitimizaci. Izrael je dnes obklopen bližšími a nebezpečnějšími hrozbami než kdy jindy. Počet raket namířených na izraelské území dnes několikanásobně převyšuje počet raket namířených na Izrael před válkou s libanonským Hizballáhem v roce 2006. Troufnu si tvrdit, že pád Izraele bude předzvěstí brzkého zániku Západní civilizace. Arabové si mohou dovolit prohrát tolik válek, kolik chtějí; pro Izrael by jediná prohraná válka znamenala ztrátu národní existence. Staletý a primitivní antisemitismus, který byl v Evropě tu živen, tu krocen světskou mocí (většinou v závislosti na hospodářských zájmech), našel svého pokračovatele v „politicky korektním“ antijudaismu.

Pozitivní momenty

Na druhé straně jsou i pozitivní momenty. Německá kancléřka Merkelová prohlásila, že multikulturalismus selhal. Vyslovila sice něco, co bylo evidentní již delší dobu, ale vyslovila to nejvlivnější žena současné Evropy (mluvíme-li o politické rovině). V Nizozemsku posílila „Strana svobody“ Geerta Wilderse; stala se třetí nejsilnější stranou v zemi a kdyby se volby konaly dnes, patrně by se s 31% hlasy stala stranou nejsilnější. V Německu vyšla kniha sociálního demokrata Thilo Sarrazina Německo samo sebe likviduje varující před vývojem v zemi našich nejdůležitějších sousedů. Kancléřka Merkelová ji sice odsoudila a prohlásila, že ji ani nebude číst, nicméně kniha během krátké doby vyšla již ve třinácti dotiscích a prodalo se již přes milion exemplářů. Zatímco mnozí politici stále volí možnost hrát mrtvého brouka, diskuse o soužití s islámem nabývá na síle a je evidentní, že včerejší politicky korektní odpovědi už dnes nestačí. Ani o Švýcarech patně nebudeme tvrdit, že jde většinově o primitivní xenofoby. Výsledky jejich posledních referend k otázkám imigrace (a opět např. německé ohlasy na tato referenda...) sílu tohoto tématu jen potvrzují. Zavírat oči již nelze.

Západ nemá odpověď

Skutečnost, že stále více lidí je ochotno nazývat věci pravými jmény, je sama o sobě pozitivní. Jsou dokonce určité signály, že si asymetričnost situace uvědomují i vlády. Nedávno se norská vláda rozhodla podmínit povolení ke stavbě mešit v Oslu a v Tromsø (za saudskoarabské peníze) recipročním povolením postavit v Saudské Arábii kostel. Jsem však přesvědčen, že přes rostoucí a oprávněné zneklidnění obyvatelstva v řadě evropských zemí si Západ prostě neví rady. Sekulárním humanistům nezbývá než doufat, že se problém vyřeší sám: Muslimské státy zbohatnou, stanou se méně „religiózní“, začnou mít méně dětí… a budou chtít být jako my. Jenže co když ne?

Bůh, modly a nic

Pokud lidé přestanou uctívat pravého Boha, začnou uctívat modlu…nebo nic. Ale pokud lidé delší dobu neuctívají nic, začnou brzy uctívat modlu… pokud nezačnou uctívat pravého Boha. Sekulární humanismus je přechodný fenomén. Vytváří vakuum, které volá po naplnění. A naplní ho buď falešný bůh, krvežíznivý a hubící konec konců jak své odpůrce, tak své vyznavače, nebo Bůh pravý, plný milosrdenství a lásky, otec Ježíše Krista, jenž položil svůj život za své přátele, ale i za své nepřátele.

Evropa by mohla doufat v pomoc odjinud. Mohla by doufat především v pomoc čínských křesťanů. Krev mučedníků vydává bohatou žeň. A v Číně bylo a je mnoho, opravdu mnoho křesťanských mučedníků. (Evropské sekulární humanisty zajímají nanejvýš tibetští buddhisté; utrpení čínských křesťanů zůstává mimo jejich zorné pole.) Kolik mohlo být křesťanů v Číně v polovině minulého století? Milion? Možná ani tolik ne. Dnes hovoří střízlivé odhady o sto milionech. Jakmile rozhodní křesťané tvoří deset procent obyvatelstva, situace daného národa se radikálně mění. Soli a světla není potřeba příliš mnoho, aby bylo jejich působení znát.

Evropa by mohla doufat třeba i v pomoc latinskoamerických křesťanů. Křesťanské probuzení v Jižní a Střední Americe proměňuje atmosféru v těchto zemích a má již i sociologicky a ekonomicky doložitelné dopady.

Ale lepší bude nedoufat v člověka, byť člověka zbožného, byť v bratra či sestru, kteří nám jsou zářným příkladem. Není žádný důvod, proč bychom se nemohli cele obrátit k Bohu my, Evropané. Ano, budeme muset začít důkladným a hlubokým pokáním. Pokáním z toho, že dáváme přednost blahobytu před dětmi. Pokáním z toho, že zabíjíme nenarozené – ty, kteří se ještě nemohou bránit. Pokáním z toho, že jsme popřeli takové věci jako je věrnost, čest a neúplatnost. Pokáním z toho, že jsme prohlašovali svévolníka za spravedlivého a spravedlivého za svévolníka. Pokáním ze sebestřednosti. Pokáním z modlářství všeho druhu.

Ano, soudy přesto dolehnou. A soudy budou patrně mít někdy podobu vítězství islámu. Zabíjeli jste své děti? Dostanete se do područí těch, kdo své děti nezabíjejí; budou zabíjet vaše děti. Popřeli jste rozdíl mezi mužem a ženou? Dostanete se do područí těch, kteří ho velmi zdůrazňují, byť zcela jiným způsobem, než to pravý a milující Bůh kdy zamýšlel. Posmívali jste se pravému Bohu a těm, kteří ho ctili? Budete tedy nedobrovolně a ve strachu ctít boha falešného. Nezajímala vás pravda? Dostanete se tedy do područí lži.

Možná, možná zde ještě povstanou modlitebníci, kteří budou volat k pravému Bohu o milost. A možná, možná se Bůh, najde-li se alespoň pět spravedlivých, ještě jednou slituje. Až budeme volat spolu s prorokem: „V hněvu svém na milosrdenství se rozpomeň…“ (Abk 3,2).

Dan Drápal, 3. prosince 2010

biblický verš na rok 2011 / bible verse for 2011

2011-01-03T00:53:00.001+01:00

Dnes jsme v kostele tahali, jako každý rok, verše z Bible, které by nás měly provázet přes rok. Osobně v tom nevidím žádnou mystiku, nebo něco šíleně nadpřirozeného, ale na druhou stranu si uvědomuji, že mnohdy se ten verš trefil do mé životní situace a pomohl mi ji zvládnout.

Nejsilněji si vybavuji ten, který jsem si vytáhl na rok 1999. Docela dost jsem toho zkazil v roce 1998, mnoho věcí se mi nepovedlo, takže jsme byl na tom docela mizerně.

Vytáhl jsem si verš z Izajáše 26:12 (dám ho sem ve starém Kralickém překladu, jelikož takto jsem ho měl napsán):

Nám, Hospodine, způsobíš pokoj; nebo i všecko, cožkoli se dálo při nás, dělal jsi pro dobré naše.

Sedlo to tehdy jako zadek na záchod :-) a mohl jsem si uvědomit, že i ty moje prohry k něčemu byly dobré...

Letos jsem si vytáhnul toto Žalm 55:23

Své břímě uval na Hospodina, on se o tebe postará; on přece nikdy nenechá poctivé padnout do bláta.

Jsem zvědav, jak se to během roku vyvine, ale je to zaslíbení jak blázen :-)

We draw bible verses at our church as every year to kind of guide us throughout the year. I personally do not see in that any mystery or anything like crazy supernatural but on the other hand I realize that many times that particular verse hit the spot in my life and help me to go through it.

I remember most the one I drew for year 1999. I messed up quite many things in 1998, many things didn't work out for me, so I felt quite miserable.

I drew verse from Isaiah 26:12

Lord, you will grant us peace; all we have accomplished is really from you.

It was just as bottom to toilet :-) and I could realize that even my failures were good for something...

I drew this year this - Psalm 55:22

Give your burdens to the Lord, and he will take care of you. He will not permit the godly to slip and fall.

I am courious how it develops through the year, but it is huge promise :-)

potřebujeme pomoc / we need help

2010-12-31T20:00:00.000+01:00

Nedávno jsem psal o svém nočním zážitku s opilou dívkou. Když jsem nad tím ještě ten večer přemýšlel - nejvíce mi v hlavě utkvělo to, jak se stále snažila utéct - tak jsem si uvědomil pro sebe jednu zajímavou věc.

Někdy to totiž vypadá stejně i v našem duchovním životě. Je nám špatně, jsme na tom mizerně, ale stále odmítáme pomoc zvenčí, jelikož jsme přesvědčení (opilí sebejistotou), že si nejlépe pomůžeme sami, že to zvládneme. Nebo si vlastně ani nepřipouštíme, že by tu nějaký problém mohl být. Jak to nakonec dopadne? Nabijeme si hubu. Někdy trochu a někdy víc a někdy nás to bude dokonce stát i třeba manželství...

Uvědomil jsem si, že jsem mnohokrát ve svém životě utíkal od toho, který mi chtěl pomoct. Nechtěl jsem slyšet, že mám problém. Nejsem na to vůbec pyšný, jelikož to ovlivnilo lidi, kteří byli kolem mě a to mnohdy dost negativně.

Díky Bohu jsem se ale vždy nakonec zastavil a pomoct si nechal... nebylo to vždy podle mých představ, důsledky mých dřívějších špatných rozhodnutí mě vždycky nakonec dohonily, ale stálo to za to - změnil se mi život - k lepšímu. Změnil jsem se i já sám - snad také k lepšímu.

Ta pomoc zvenčí je potřeba - někdy to prostě sami nezvládneme...

I wrote about my experience with drunk young lady few days ago. When I thought more about it that night - the thing that got stuck in my mind most was that she was still trying to run from us - I realized for myself one interesting think.
Sometimes it looks the same at our spiritual life. We are sick, we are in horrible condition but we still refuse the help from the outside because we are convinced (drunk with self-confidence) that we're gonna help ourselves the best way, that we are going to manage it. Or we just don't admit that there could be any problem here. How it ends finally? We crush our mouth. Sometimes just a little sometimes more, but sometimes it might cost us even our marriage...

I have realized that I was running many times from the one who wanted to help me. I didn't want to hear that I had any problem. I am not proud at it at all because it influenced the people who were around me mostly in very negative way.
Thanks to God I could always finally stop and let be helped... it wasn't always according to my ideas, the consequences of my sooner bad decisions always got me but it was worth it - my life was changed - for the good. I have changed too - hopefully for the good too.

The help from the outside is needed - sometimes you can't make it on your own...

Bůh a komunismus II / God and communism II

2010-12-31T02:25:00.001+01:00

Diskuse ohledně mého staršího postu se trošku rozjela a tak reaguji na příspěvek kamaráda (Stréc), kvůli kterému to vlastně celé tak trochu vzniklo :-)

Rozhodl jsem se reagovat přímo na konkrétní poznámky v textu, takže, aby to bylo přehledné, jsem použil s kamarádovým dovolením jeho text jako kostru...

Zdar Milane,

precetl jsem si tvuj prispevek a jak jsem slibil na FB, tak te ted rozmaznu v diskuzi.

Prvni odstavec chapu tak, ze lidi maji svobodnou vuli a ze pripadna existence Boha na to nemela vliv, protoze Buh tuto svobodnou vuli respektuje. Druhy a treti odstavec chapu tak, ze podle tebe Buh na nas komunismus neseslal a ze je to dusledek svobodne vule lidi, a Buh na to nemel vliv. S tim ja muzu temer bez vyhrad souhlasit, protoze ja si taky myslim, ze na komunismus nema Buh vliv. Rozchazime se jen v tom, proc to tak je. Podle tebe Buh respektuje nasi vuli a podle me ani neexistuje. Ze to byla z casti i chyba cirkve, s tim taky muzu souhlasit. Ale asi to nebylo tim, ze cirkev byla slaba, ale spis ze leta otravovala lidi.

Razneji ale budu nesouhlasit s dalsim odstavcem, kde srovnavas vliv Johna Wesleyho a Jeana-Jacquesa Rouseaua. Z tveho vykladu mam dojem, ze na oba narody pusobili jen tito dva panove. To je asi opravdu prilis jednoduchy model a zcela jiste byla situace mnohem slozitejsi a tech vlivu bylo o nekolik radu vic. Za druhe si myslim, ze na zakladnich myslenkach francouzske revoluce neni nic spatneho. Feudalismus, kde si panstvo dedicne udrzuje vladu, asi neni moc dobry rezim. Dale jen podotykam, ze je treba si uvedomit, ze Marx nemel se stalinismem nic spolecneho a uz vubec nevidim vazbu mezi francouzskou revoluci a stalinismem.

Tady jsem to asi opravdu vzal hodně velkou zkratkou. Nicméně jsem přesvědčen, že vliv těchto pánů na své dva národy byl opravdu velký.
Co se týká myšlenek Francouzské revoluce, tak na nich samotných není nic špatného, ale byly zneužity špatným způsobem. Stejné se stalo mnohdy i se zásadními myšlenkami / doktrínami křesťanství – ty byly mnohdy také zneužity. To je každopádně špatně.

Co se týká Marxe a Stalinismu – tak jistě uznáš, že tam je jistá a docela dobře čitelná vývojová linka, která tyto lidi jistým způsobem propojuje - J.J. Rouseau – Karl Marx – V.I. Lenin – J.V. Stalin. Dá se k tomu jistě mnoho namítnout, ale některé zásadní myšlenky se touto linií nesou.

Rozumim tvemu pohledu v zaveru, kde rikas ze komunismus byl dusledkem toho, ze se lidi vykaslali na Boha. Ano, komunismus a nabozenstvi jsou sice neslucitelne, i kdyz maji mnoho spolecneho. Takze je mozne, kdyby se lidi nevykaslali na Boha / cirkev, tak by mohl vzniknout uplne jiny totalitni rezim, treba neco jako krestansky stat (analogie muslimskych statu). Nakonec, neco takoveho muze vzniknout i dnes. Jsou to prave krestane, kteri se v soucasne dobe nejvic snazi potlacovat svobody. At uz tim, ze se snazi zakazovat sexualni vychovu ve skole nebo cenzurovat pornografii, atd. Kdyz si prectu nepr. toto: http://huff.to/i3Q3fT, jsem plne presvedcen, ze tito lide by bez nejmensich problemu byli schopni upalovat za kacirstvi. Ale to by bylo na delsi diskusi.

Co se týká křesťanů a potlačování svobody, tak je hodně velký rozdíl mezi ČR a USA. V Americe jsou mnozí (v některých věcech) hodně radikální a jsou spíš známí podle toho proti čemu protestují, než podle toho čemu opravdu věří. S tím také nesouhlasím a je mi divné, když se křesťané vyjadřují k všemu možnému a navíc mnohdy chtějí ovlivňovat politiku z pozice moci.
Myslím si, že církev tu není proto, aby šéfovala světu (jako to je třeba v muslimských státech), ale je tu od toho, aby pomohla tam, kde je potřeba - zdravotnictví, sociální potřeby, atd.
Na druhou stranu pornografie je hnus obecně a je jedno jestli jsi věřící a nebo ne. Křesťané, pokud vím, tak nebyli tady v ČR proti sexuální výchově na škole jako takové, ale byl proti učení podle příručky pro sexuální výchovu, kterou nedávno vydalo ministerstvo školství. A ta je totiž podle toho, co jsem z ní četl, hodně šílená i na mě.

Tvuj zaver vyzniva tak, ze komunismus vznikl, protoze se lidi vykaslali na Boha. Na to urcite mel vliv take Dabel (viz tvuj druhy odstavec). Vzhledem k tomu, ze v puvodnim tweetu dekujes Bohu za revoluci, usuzuji, ze podle tebe Buh te revoluci nejak pomohl. Takze jsme oklikou zase dospeli ke klasice. Kdyz to zjednodusim, tak co se nam nelibi, to udelal Dabel a co se nam libi, to udelal Buh. Trochu jsem se toho obaval, ze to tak dopadne.

A na zaver jeste tema na premysleni: Urcite u nas v roce 1948 existovali ti pravi verici, kteri se na Boha nikdy nevykaslali. A presto museli zit v komunismu. To se ti zda fer? Kdyz je Buh vsemocny, nemel by si udelat poradek na hristi? Dabla stvoril Buh sam, ten nevznikl ze svobodne vule lidi. A klidne ho nechava, at nas pokousi. Tak co to je za bordel?

Vidím to tak, že svobodná vůle = mít možnost volby. Když nemáš možnost volby, tak pak neexistuje svobodná vůle - to je myslím naprosto logické. Tudíž Bůh dává vždycky na výběr. Zvol si mě a nebo si zvol tu druhou stranu, je to na Tobě, já nabízím ty a ty věci – chceš to?

Co se týká toho, že praví věřící museli žít v komunismu – Bůh nikdy neřekl, že se nám jako věřícím bude vždycky a za všech okolností dařit skvěle. Naopak – řekl, že když budeme praví věřící, tak nás to může stát i život, což se mnohokrát stalo a stále se to děje. Lidé, které znám a kteří komunismus prožili jako věřící, si nikdy nestěžovali. Brali to jako výzvu.
Bůh všemocný je a pořádek na hřišti si udělal. Udělal ho tak, že nechal na kříži zemřít svého syna Ježíše Krista. Tím porazil i Ďábla, takže ten už nemá u těch, kteří tu oběť Ježíše Krista vztáhnou na svůj život, šanci... jen je třeba tomu uvěřit - a to není zrovna málo :-)

Těším se na další postřehy z Tvojí strany...

já letím / I'm flying

2010-12-31T01:54:00.001+01:00

jsem frajer / I'm the man

2010-12-25T18:00:00.001+01:00

no comment :-)

psí lejna / dog's excrements

2010-12-25T11:25:00.003+01:00

Venčení psa má své nesporné výhody. Když někam jdu bez psa, tak si většinou okolí nestíhám všímat - aspoň ve městě to tak prožívám. Ale se psem se člověk může zastavit. Má čas o mnohém více přemýšlet zatímco si pes vesele čmuchá a nebo si značí své teritorium. Člověk si najednou začne více všímat detailů, které bez psa neviděl - nejen těch pěkných, ale i těch hnusných. Vidí krásně rozkvetlé květiny, ale i neuklizená a rozšlapaná psí lejna.

Myslím, že mnohdy je to tak i s naším duchovním stavem. Spěcháme a tak nevnímáme své okolí - nevnímáme věci, za které bychom měli být vděční, které jsou v našem životě jako ty rozkvetlé květiny. Nevnímáme ale ani věci, kde bychom měli činit pokání a které jsou jako ty rozšlapaná lejna.

Čas od času je dobré se zastavit a udělat si inventuru života. Někomu k tomu pomůže pobyt v klášteře, někomu jízda v autě. Mě pomáhá to venčení psa. Mám čas si probrat věci, které mě trápí a pak se s nimi poprat na modlitbě.

Co pomáhá Vám??

Walking the dog has its unquestionable advantages. I just can't catch in to take he notice of the surroundings when I go anywhere without the dog - at least I live that way in the city. But you can stop by with the dog. You have much more time to think while the dog smells around or marks his territory. You start to observe the details more which you wouldn't see without the dog - not just the nice ones but also the ugly gross ones too. You can see the beautiful flowers but also uncleaned and treaded dogs poops.

I guess that many times it is the same with our spiritual life. We rush and so we do not see our surroundings - we do not notice the things we should be thankful for which are in our lives as the beautiful flowers. But we do not even notice the stuff we should repent on which are as the treaded poops in our lives.

It is good to stop time from time and make the inventory of your life. The stay in the monastery might help to somebody, driving the car to somebody else. I get help form walking the dog. I have time to think about stuff that annoys me and than I can fight them in my prayer.

What does help you??

Global Share the Bible Day

2010-12-25T11:20:00.002+01:00

Hopefully by now, you know that we love the Bible at YouVersion. We want to make the Bible as visible as possible this Christmas to remind the world of its true meaning: the gift of God’s only Son. We’re declaring all day Saturday, December 25, “Global Share the Bible Day.” We’d love for you to join us!

Spread the word. Please start letting your friends and acquaintances know now what we’ll be up to together. Invite as many people to join us December 25 as you can. Use word of mouth and online conversation. But first, let’s sweeten the deal: As a little “extra” incentive to get the word out, we’re excited to be able to offer a few lucky winners who post it online their choice between an iPad, an iPhone 4, or a Nexus S! (Check here for details.)

Set some reminders. All day on December 25, take every opportunity to share anything you love about the Bible. Tweet. Update your Facebook status. Change your blog or website home page. Visit with someone you meet. Just share! Here are a few ideas for things you could share:

Your faith. What has God done in your life?
Your favorite verse. Why? What does it mean to you?
The Christmas story. What’s your favorite part?
The Bible App. Tell people how they can get the Bible for free. (Hint: Send them to youversion.com/download.)

But these are only suggestions. Don’t stop there. Wherever you are on December 25, whatever you’re doing, share what’s special to you about the Bible. If you share online (especially Twitter), please include the hash tag #Bible. The Bible App makes it really easy to share. But remember: This isn’t about the Bible App. It’s all about the Bible.

On December 25, let’s draw as much attention as we can to the Bible—the story of God’s love for us.

Štěpán u stromku / Steven by the tree

2010-12-24T20:00:00.003+01:00

čí jsou všechny ty dárky??

whose are all these gifts??

děti a vánoční dárky / kids and their Christmas presents

2010-12-24T09:11:00.001+01:00

Takhle to u nás vypadalo, když se vybalily první letošní dárky :-)

It looked this way at ours when the first presents were unwrapped :-)

Vánoce jsou tady / Christmas is here

2010-12-23T23:46:00.001+01:00

dnes nám začaly Vánoce... je to skvělé :-)

The Christmas started for us today - it is awesome :-)

to žeru / I'm eating it

2010-12-23T15:00:00.004+01:00

Štěpán toto sám vymyslel a zorganizoval. Co přijde příště opravdu raději nedomýšlím...

Steven invented it and did it by himself. I'm rather not thinking about what's gonna be next ...

pf 2011

2010-12-23T00:02:00.002+01:00

Přejeme Vám všem to nejlepší do dalšího roku

a poznání pravého smyslu Vánoc...

We wish you all the best for the next year

and to get the understanding of the right sence of the Christmas...

potřebuješ pomoct?? / dou you need help??

2010-12-22T23:00:00.015+01:00

Každý večer venčím našeho psa, kterého jsme nedávno zdědili. Na včerejší venčení asi hodně dlouho nezapomenu. Šli jsme s Kenym ven až kolem 23:00. Chtěl jsem se po cestě ještě stavit pro auto, které jsem musel zaparkovat hodně daleko, abych ho přeparkoval k nám na ulici.

Vypadalo to na pohodovou každodenní rutinu, ale v parku jsem potkal zajímavou dvojici. Mladý muž se snažil ze všech sil někam dostat svoji hodně opilou přítelkyni, která byla napůl bosá a jen v tričku s krátkým rukávem. Tragédie.
O několik kroků později jsem je míjel a tak jsem se odhodlal a zeptal jsem se, jestli mohu nějak pomoct. Kluk odpověděl, že mu mám podat spadené věci jeho dívky a to že stačí. Dal jsem mu je, ale když jsem viděl, že je ta dívka hodně nezvladatelná, tak jsem mu řekl, že je doprovodím.
Bydleli naštěstí takřka za rohem, ale i tak krátká cesta byla hodně krušná a bohatá na zážitky. Dívka se nám snažila utéct a stále vehementně odmítala moji pomoc, i když ji její přítel přesvědčoval o tom, že jsem její strážný anděl.
Nakonec jsme se i bez klíčů dostali dovnitř jejich domu, kde se nám dívka zhroutila na schodech před jejich bytem. Tam pak čekali na dalšího spolubydlícího, který měl klíče od bytu.
Já jsem se rozloučil a odešel jsem venčit psa a šel jsem pro auto. Celou dobu jsem přemýšlel nad tím, jestli jsem neměl udělat ještě něco jiného než jim jen fyzicky pomoct.
Neřekl jsem jim o Kristu - i když ta dívka by to asi nepobrala - o naději, kterou by mohli přijmout do života. Bylo to špatně? Nevím. Modlím se za to, abych je mohl ještě někdy při nějaké lepší příležitosti potkat a říct jim víc...

Uvidíme... snad se potkáme dřív než to tu pro nás skončí...

I walk our recently inherited dog every night. I guess that I will not forget the yesterday's walk for a long time. We went out around 11pm. I wanted to stop by for our car during the walk so I could re-park it to our street because I had to par it quite far.
It looked like just another everyday ease routine, but I met some interesting couple in the park. Young man with all his strength was trying to get somewhere his very drunk girlfriend who had just one shoe and only short sleeve shirt. Tragedy.
After few more steps I was passing by them and so I took courage and so I asked if I can help someway. The guy answered that I can hand him the girl's stuff that felt on the ground and that it's enough. I gave them to him but when I saw that the girl was really unmanageable I told him that I walk with them.
Fortunately they lived just behind the corner but even that short track was very hard and rich for the experiences. The girls was trying to run from us and she was still refusing my help even her boyfriend was still trying to persuade her that I was her angel.
Finally we got into their house even without their keys where the girl crushed on the stairs at their apartment's door. They were waiting there for another roommate who had the keys to their apartment.
I said goodbye and went to walk the dog and for the car. I was thinking that whole time if I could did something else than just physical help.
I didn't tell them about Christ - even that the girl might not get it - about the hope that they could accept into their life. Was it wrong? I do not know. I pray that I could meet them again in some better occasion and tell them more...

We will see... hopefully we meet sooner that it's gonna end here for us...

Chcete být Michálkem?

2010-12-19T21:12:00.002+01:00

je tu další článek z dílny Dana Drápala k velice aktuálnímu tématu Drobil/Michálek - teď už je v tom i Nečas a John... je to docela mazec, jak to nabírá na obrátkách...

Chcete být Michálkem?

Již před patnácti lety jsem měl možnost sledovat snahu pana Michálka bojovat proti korupci. Tehdy byl rovněž na hodinu vyhozen, aby musel být po několika měsících vzat zpět. Nebudu zastírat, že mu věřím – a že mu fandím. To by samozřejmě mohlo znamenat, že jsem zaujatý. Nicméně současně mi to umožňuje podívat se na věc z jiného hlediska, která každého hned nenapadne.

Dnes jsem s napětím sledoval, jak pana Michálka griloval Václav Moravec ve svých „Otázkách“. A přemýšlel jsem o tom, zda se dívá nějaký jiný státní úředník, který třeba rovněž ví o korupci probíhající v jeho úřadě. Co si asi myslí? Neříká si: „Tak tohle bych zažít nechtěl – budu radši mlčet“? Mohl by se mu někdo divit, kdyby reagoval takto?

V devadesátých letech trvalo přes půl roku, než se pan Michálek domohl spravedlnosti. Tehdy měli děti ještě malé; teď jsou na tom Michálkovi již lépe. Jak se asi žije v měsících nejistoty? Jak to brala jeho manželka? Jak to bere teď?

Pan premiér ho označil za nedůvěryhodného, aniž se s ním vůbec sešel; nechal se vést svou „politickou intuicí“ a usoudil, že si ho pan Michálek bude nahrávat. V tisku a na různých serverech se objevily dohady, zda pan Michálek nekope za zelené, nebo za socany, nebo za nějakou firmu, která měla co do činění s pražskou čističkou. Jasné podpory se zatím dočkal jen od sociálních demokratů, nicméně všem je zřejmé, že v tomto případě se jedná o podporu účelovou. Když vzpomenu, jak pan Paroubek vykřikoval o Janu Kubicem, že je „křivopřísežník“, je mi hned jasné, k čemu je asi taková podpora dobrá.

Hypotetický státní úředník, kterého jsem zmínil, toto vše pochopitelně dobře sleduje.

A pak je tady další velká množina lidí, kteří všichni vědí, jak to měl pan Michálek udělat lépe. (Pouze se mezi sebou příliš neshodnou.) Měl jít na policii dřív. (A co tam měl říkat? Ústně reprodukovat, co mu povídal pan Knetig?) Neměl se radit s ministrem Johnem. (Je někdo, s kým se radit směl? Kromě jeho právníka?) Pan Michálek měl s policií již celou řadu zkušeností, a to v nejrůznějších rolích. A jako zaměstnanec ČNB už nějaká ta trestní oznámení připravoval. Měl to svým způsobem v popisu práce. A dobře ví, kdy nastává šance, že policie něco přijme.

Věděl o těchto věcech trochu více, než onen hypotetický státní úředník. Ten si teď asi láme hlavu, jaký by byl „správný“ postup.

Ale existuje opravdu nějaký správný postup? V zemi, kde policie žádnou závažnou kauzu nikdy nevyšetřila a kde se za čtyřicetimilionový úplatek dává podmínka?

Náš hypotetický státní úředník si možná ještě vzpomene, jak to dopadlo, když oznámení o korupci podal Petr Pithart. A ten byl kdysi předsedou české vlády. Přesto byl málem za blouda.

Pokud je náš státní úředník mladší, tak si alespoň pamatuje, jak dopadl Jan Kubice nebo Věra Jourová. Ta byla navíc ve vazbě, během níž ji vykradli.

Pan prezident poznamená, že patrně nepochybil pan ministr Drobil, ale „lidé kolem něj“. Trochu mi to připomíná postoj Číny, když Severní Korea zaútočila na Jižní Koreu: Čína vyzvala „obě strany sporu“ k jednání. Člověk oznámivší korupci a korupčník se ocitli v jednom pytli.

Toto náš hypotetický státní úředník všechno sleduje. Jakou motivaci musí mít člověk, který se bude bít za spravedlnost? Jistě, pan Michálek má řadu příznivců a přátel, k nimž se počítám. Ale nic naplat, stojí sám proti systému. A ještě musí odpovídat na otázky, zda „žijeme v právním státě“ či zda „důvěřuje policii“.

Žádný hypotetický státní úředník mu to jistě nezávidí. Jaké chceme mít státní úředníky? Pokud je chceme povzbudit k poctivosti, měli bychom uvažovat o tom, jak vhodně podpořit pana Michálka.

Dan Drápal, 19. prosince 2010

Štěpán a motýl / Steven and butterfly

2010-12-18T22:50:00.002+01:00

Štěpán dnes postavil z kostek motýla. Nevím, jestli ho tam vidíte, ale Štěpán ano... co z toho kluka bude :-)

Steven made a butterfly using his cubes. I am not sure if you can see it in thre, but Steven did... who is this boy gonna be :-)

Štěpán a Stella / Steven and Stella

2010-12-18T22:43:00.001+01:00

už mi zase přijdou trošku jiní... ale oba mají krásné hluboké oči a Stella, zdá se, bude moodroočka už nastálo...

they are quite different again... but both of them have beautiful deep eyes and it seems that Stella is gonna stay as blue-eyed for ever...

zkušebna / rehearsal room

2010-12-17T19:31:00.000+01:00

Ve sklepě našeho domu jsme se na jaře rozhodli udělat zkušebnu pro nás muzikanty z Betánie (to je jméno našeho sboru, církve, kostela atd.).

Udělali jsme plány, nahodili rozpočet, nechali předělat plyn, udělat nové rozvody elektřiny, nakoupil se materiál na odhlučnění, vymalovalo se, uklidilo se...

... a pak tak trochu došel dech??

Jsme teď tak v půlce práce. Některé věci ještě chybí, ale doufám, že se nám snad podaří během zimy dát to celé do kupy tak, abychom tam mohli začít fungovat. Už se na to strašně těším. Ne, že by mi vadily zkoušky u nás v obýváku, ale přeci jenom ve zkušebně to bude mít větší efekt.

Je to můj sen už strašně dlouho - mít místo, kde bychom mohli pořádně zkoušet, místo, kde by byl prostor a čas se věnovat pořádně muzice, kterou děláme. Občas si připadám, že ten sen sním sám, ale když si vzpomenu, že docela dost lidí už na tom pomohla a to nejen fyzickou prací, tak nemůžu být sám a nebo ano?

Nevím. Jsem zmaten. Doufám, že opravdu sám nejsem. Proč ale teď lidé nekomunikují, nemůžou na chvíli přijít pomoct? Proč do toho dali peníze, když je to (aspoň mi to tak připadá) nezajímá? Nemám odpověď. Asi teď před Vánocemi nebyla vhodná doba na "brigádu". Uvidím po Novém roce. Snad se věci dají do pohybu. Mám naději, sním svůj zkušebnový sen :-)

We have decided last spring that we are going to make rehearsal room for us musicians in Betanie (that's our church name) in the basement of the house where we live.

We did plans, we threw out budget, we let the gas pipes changed, we let the new electrical wires done, we bought some material to silence the room, we painted there, we cleared it...

... and then we lost the breath??

We are in the half of the job. Some stuff are missing yet, but I hope that hopefully during the winter we are able to finish the whole thing so we could start using it. I am very exited about it. Not that the rehearsals in our living room mattered to me, but in the rehearsal room it is going to have higher effect.

It has been my dream for a long time - to have a place where we could rehearse properly, place where is the time and space to pursue the music which we do. Sometimes I feel like I am the only one dreaming that dream but when I remember that quite a lot of people helped already with it and not just physically that I am not alone or am I?

I do not know. I am confused. I do hope that I am not really alone. But why are not people communicating, why the cannot come just for a while to help? Why they gave money to that when they are not (it seams to me that way) interested in it? I do not have the answer. It seams that the time before Christmas was not right for having a "voluntary work". I will see after New Year's eve. Perhaps the things start to move. I have the hope, I am dreaming my rehearsal room's dream :-)

Michálek nebo Íčko

2010-12-17T09:01:00.002+01:00

Mám jednoho známého - jmenuje se Dan Drápal, který píše výborné články - zde je odkaz na jeho web. Jeho články a další úvahy dostávám pravidelně e-mailem. Tento mě velice zaujal a jelikož se dívá na aktuální českou politickou kauzu, kterou také sleduji a navíc Dan poprosil o jeho rozšíření dál, tak jsem se s ním domluvil, že ho umístím i sem...

Přeji pěkné počtení...

Michálek nebo Íčko

Pohled bývalého Michálkova pastora

Mnoho let jsem byl pastorem velkého sboru. Podobně jako každá jiná organizace, i sbor musí mít určitou strukturu, a pokud je velký, je struktura vícestupňová. V našem případě to byla struktura skupinek a regionů. Pastor tedy má bezprostředně „pod sebou“ vedoucí regionů a ti zase vedoucí domácích skupinek.

V církvi nehrozí, že by šlo o peníze. Žádný vedoucí skupinky nebyl za svou práci placen. Vedoucí regionů částečně ano, ale finanční motivaci lze u nich bezpečně vyloučit.

Hrozí ovšem jiné nebezpečí. Moci mluvit lidem do života může být opojné. Církev se u nás nemusí obávat hrabivosti, musí se ale obávat manipulace. Vedoucí skupinek jsme vybírali pečlivě, ale možnost udělat chybu nelze zcela vyloučit. Mou starostí jako pastora tedy bylo: Nemanipulují vedoucí skupinek členy své skupinky?

Jak tedy nastavit kontrolní mechanismy? Bylo jasné, že každý člen skupinky musí mít právo se odvolat k vedoucímu regionu. Církev pochopitelně není tábor nucených prací a když by se vedoucí skupinky nějakému členu nelíbil, může jednoduše ze sboru odejít nebo přejít do jiné skupinky. Pokud ale chcete něco smysluplného vybudovat, musíte vstoupit do určitých vztahů, které jsou závazné, byť dobrovolně.

Analogicky musel mít každý vedoucí skupinky možnost mluvit nejen s vedoucím regionu, ale přímo se mnou jako s hlavním pastorem.

V Bibli se píše: „Proti staršímu žaloby nepřijímej, leč před dvěma nebo třemi svědky.“ Musel jsem tedy případným stížnostem na vedoucího regionu pečlivě naslouchat, ale to neznamená, že bych měl stěžovateli dát hned za pravdu. Musel jsem mít další svědky. Ale pak bylo nezbytné jednat. A pokud se stížnost zdála být oprávněná, nemohl jsem jejím vyřízením pověřit toho, proti němuž byla stížnost směřována.

Nyní se podívejme ve světle této praxe na postup premiéra Nečase. Pan Michálek za ním přijde se stížností, nicméně premiér ho odkazuje na policii – a vlastně na toho, na nějž si pan Michálek stěžuje. Ministr Drobil se pak snaží věc interpretovat jako válku a „nekomunikaci“ mezi svými podřízenými. Pan premiér tvrdí, že mu jeho „politická intuice říkala, že si ho pan Michálek chtěl nahrávat“. Jako pastor jsem pracoval s lidmi a měl jsem po desetiletích této práce také vypracovanou určitou intuici. A většinou jsem se nemýlil. Všimněte si ale slova „většinou“. Byly chvíle, kdy má pastorská intuice selhala – a byl jsem rád, že jsem se nedal vést jen jí, pozorně jsem naslouchal a řídil jsem se biblickými radami pro řešení konfliktů.

Svým způsobem je mi pana premiéra líto. Nemyslím si, že to byl on, kdo v ODS nastavil mechanismy, jimiž se podobné kauzy řeší – či spíše neřeší, ale zametají pod koberec. Teď to možná slízne za jiné. Nicméně stále je před velmi nepříjemnou volbou, zda dá přednost loajalitě vůči systému nebo vůči poctivému člověku, který je ve velmi nelehké situaci. Mluvit o „mediální kauze“ je zavádějící a nepoctivé. Pana Michálka osobně znám a vím, že kdyby bylo možno věci řešit jinak než mediálně, rozhodně by tomu dal přednost. A vlastně se o to dlouho pokoušel, leč bezvýsledně.

Oč jde v církvi? O duchovní růst jejích členů a o získávání dalších lidí pro Krista. Oč jde v politické straně? Ideálně o to, vyhledávat a prosazovat řešení společenských problémů a pokoušet se zajišťovat co nejlepší fungování státu.

Problémem ODS (a obávám se, že i většiny dalších politických stran) je, že toto své poslání už dávno opustila. Jde už jen o moc a o vliv. To jako kdybych jako pastor podporoval vedoucí regionů a skupinek v tom, aby dle libosti členy sboru.

Protože ODS zradila své poslání, z principu nedokáže podpořit člověka, poukazujícího na nedostatky. Nemá fungující mechanismy, jak zajistit, aby plnila své skutečné poslání.

Obávám se, že budeme svědky snahy pana Michálka zdiskreditovat a podsunout mu motivy, které nemá. Jsem ochoten dát za pana Michálka ruku do ohně. Vím, že za žádnou stranu ani firmu nekope a že jeho jediným motivem byla snaha, aby se věci dály čistě.

Pan premiér je před těžkou volbou. Aby bylo jasno: Jsem pravičák, a to velmi rozhodný pravičák. Ale jde mi o pravdu. Není tak zcela vyloučeno, že padne vláda. A nastoupí vláda levicová, což bude pro tuto zemi katastrofa.

Jenže pravicová vláda založená na korupci není o nic lepší než levicová vláda založená na korupci.

Možná bude nutno v této zemi budovat pravici zcela znova, zcela od píky. Ale tentokrát poctivě.

Dan Drápal, 17. prosince 2010

bolest a radost / pain and joy

2010-12-15T15:22:00.001+01:00

na tomto videu, které vytvořili ve sboru Mars Hill, je příběh vzniku jedné písně, která se mi osobně hodně libí...

on this video, made in Mars Hill Church, is story of the birth of one song that I really like...

God and communism / in english

2010-12-14T15:55:00.001+01:00

We celebrated the 21st anniversary of the Velvet Revolution a while ago and tweeted about it this:"21 let od Sametové revoluce - díky Bohu za ni /// 21st anniversary of Velvet Revolution - thank you God for it ///#freedom #nomorecommunism".

This tweet showed up in my FB account too and one of my friends posted a question for me there: "Milan when you thank to God for the Revolution... Have you ever been thinking why He sent at us the communists?"

I told myself that I wouldn't just go over it with some cheap answer but I would think more about it, because it is worth it.

Why did God send on us the communists?

Each of us is an individuality who has a free will to decide what to do with his/her life. Everyone of us also decides according to what seems to be the best for him/her.

As a Christian I do believe that God respects this free will and if we decide to not to listen to him or not to follow his advices (how they are described in the Bible for example) He takes as a fact and He lets us do whatever we want to.

I believe that God created this world perfect. I believe that the world went wrong because of the sin that man committed on the base of his free will decision to not to listen to. I believe that this was the start of all the problems of the world, which we have to face throughout our existence. I believe that God loves all people equally and He cares how is everybody doing. I believe that the devil exists also and he wants to destroy the mankind and so he does all possible to accomplish it.

I believe that the Christians are supposed to play a important part in the God's desire to help to the world. But I see that as Christians we are failing in many ways - we aren't doing the stuff we are here for - and that's a big problem, which I can see even in my own life and I want to do something about it.

On the base of what I described above I think that the 40 years of communist government is not the result of God telling himself that we need punishment and that we need our lesson. I think that this fact has two main reasons and it's the decision of "normal" people - the majority of people seamed that in compare with the First Republic this is gonna be better and that everybody would live in better way.

I personally see that it was free decision of our nation - yes on the base of communist propaganda, later on intimidation, putting unwanted people to jail etc. (almost the same was as in Jacobin's era), but almost nobody resisted and so it ended as it ended. God could intervene definitely in some supernatural way (I believe that) but after that He would break the rule of the free will of the man and he didn't want to do that. I guess that God just respected that decision. He respected that we have decided to go some way. It did cost a lot of our nation but I am not that sure to say that the principal is God.

I guess that the thing could go in different way if Christians would act a bit differently. I think that the other reason why communists were in charge here was the irresolution (weakness) of the church - the believers didn't see the consequences of the outcome and of what the communism would mean for them personally. I think that it is also kind of mistake of the church that it ended as it ended.

I always recall very interesting comparison of the influence of two men on their contemporaries in this context and how it ended with their legacy afterwards.

First is John Wesley a the second is Jean-Jacques Rousseau. They lived in the same time (second half of the 18th century) and they influenced their nations by their thoughts and acts very much - Wesley England and Rousseau France. The influence of Rousseau started the French Revolution. The influence of Wesley started the return of almost the whole England back to Christianity and it saved the England from similar revolution as was the French one.

That one has devastating effect not just on the whole nation but subsequently on the whole Europe and then for almost the entire world. Karl Marx and his followers just draw on its legacy and teachings - till it ended with the Russian revolution and the creation of the communism and stalinism etc.

I guess that it can't be marked just one principal or just one main reason given. I guess that there are several reasons for the communism coming to Czechoslovakia. I have to admit that I considered the communism as a God's punishment. Now I do not see it that way. If I go to the bones I guess that it is consequence of that the man dumped God and that's it. By this decision the man called the wrong stuff upon himself because he denied the good one. I see that it is quite simplified but why not?

What is your perspective? I'm looking forward to your comments and opinions...

koberec / carpet

2010-12-14T01:07:00.000+01:00

po několika letech máme v práci konečně nové koberce - barvy se docela povedly :-)

we have finally new carpets at my job after few years - colors are cool :-)

Štěpán a kůň / Steven and horse

2010-12-11T11:00:00.000+01:00

Skorovánoční bohoslužba

2010-12-08T23:41:00.000+01:00

Tuto neděli 12.12. v 18:00 u nás v Betlémském kostele ČCE na Pellicové 6 pořádáme Skorovánoční bohoslužbu. Hlavní orgnizátor Fanýs k tomu napsal toto pozvání:

zveme Vás na další převážně hudební bohoslužbu, tentokráte Skorovánoční. Zazní tradiční i netradiční písně v netradičním hávu. Kázání bude mít tentokrát ThDr. Mgr. Šimon Konečný, Th.D. (M.A.), teolog, bývalý farář Husitské církve, někdejší člen hudebních uskupení Otcovy děti a Veselá Zubatá, který se v současné době (mimo jiné) věnuje své početné rodině, která čítá 8 dětí (vlastních i v pěstounské péči), lamu, několik koní, psů a koček, ...

Dobrovolná sbírka provedená v rámci bohoslužby bude určena na potřeby občanského sdružení Hannah, které manželé Koneční rozjíždí a které se věnuje poradenství rodičům (vlastním i náhradním), kteří se potýkají s výchovnými problémy, informování širší veřejnosti o problematice dětí vyrůstajících v ústavní péči, dětí ohrožených syndromem CAN apod. Více viz. http://org-hannah.org/ a www.denca.eu

Určitě přijďte. Bude to stát zato - jak znám protagonisty...

Bůh a komunismus / God and communism

2010-12-08T15:23:00.004+01:00

Nedávno jsme slavili 21 let od Sametové Revoluce a já jsem napsal k tomu jeden tweet: "21 let od Sametové revoluce - díky Bohu za ni /// 21st anniversary of Velvet Revolution - thank you God for it ///#freedom #nomorecommunism". Objevil se i na mém facebooku a jeden kamarád mi k tomu napsal otázku: "Milane, kdyz dekujes Bohu za revoluci... Premyslels nekdy, proc na nas vubec seslal komunisty?"

Řekl jsem si, že ho neodbudu jen nějakou jednoduchou odpovědí, ale zkusím se nad tím zamyslet trochu víc, protože to za to stojí.

Proč na nás Bůh seslal komunisty?

Každý z nás je individualita, která má svobodnou vůli se rozhodnout jak naloží se svým životem. Každý z nás se také rozhoduje podle toho, co si myslí, že je to nejlepší pro něj.
Jako křesťan věřím tomu, že Bůh tuto naši svobodnou vůli respektuje a pokud se rozhodneme, že ho nebudeme poslouchat / nebudeme se řídit jeho radami (jak jsou napsány třeba v Bibli), tak to bere jako fakt a nechá nás si de facto dělat to, co sami chceme.

Věřím tomu, že Bůh stvořil tento svět dokonale. Věřím tomu, že svět se pokazil díky hříchu, který spáchal člověk na základě svého dobrovolného rozhodnutí neposlechnout. Věřím tomu, že toto byl počátek všech problémů lidstva, kterým musíme čelit po celou dobu naší existence. Věřím tomu, že Bůh miluje všechny lidi stejně a není mu jedno jak kdo na tom je. Věřím taky, že existuje ďábel, který chce lidstvo zničit a dělá pro to vše možné.
Věřím tomu, že v rámci Boží touhy po pomoci světu mají křesťané hrát důležitou roli. Vidím ale, že mnohde právě jako křesťané selháváme - neděláme to, k čemu tady být máme - a to je velký problém, který vidím i sám u sebe a chci s tím něco dělat.

Na základě toho, co jsem napsal výše, si myslím, že 40-ti letá vláda komunistů u nás není výsledkem toho, že by si Bůh řekl, že potřebujeme potrestat a že nám dá co proto. Myslím si, že tato skutečnost má dva hlavní důvody a to rozhodnutí "normálních" lidí - velké většině lidí se zdálo, že oproti První Republice to bude lepší a že se všichni budou mít lépe.
Vidím to osobně tak, že to do jisté míry bylo svobodné rozhodnutí většiny našeho národa - ano na základě komunistické propagandy, potom zastrašovaní, zavíráním nepohodlných lidí atd. (skoro stejné jako v dobách Jakobínů), ale skoro nikdo se tomu nepostavil a tak to dopadlo, jak to dopadlo. Bůh by jistě tehdy mohl zasáhnout nějak nadpřirozeně (věřím tomu), ale potom by porušil princip svobody vůle člověka a to nechtěl udělat. Myslím, že Bůh prostě to rozhodnutí respektoval. Respektoval to, že jsme se rozhodli jít nějakou cestou. Celý náš národ to stálo hodně, ale nejsem si tak jist v kramflecích, abych za hlavního viníka označil Boha.
Myslím, že se ale věci možná mohly vyvinout jinak, kdyby křesťané jednali trošku jinak. Myslím si, že dalším důvodem, proč tu vládli komunisté byla nerozhodnost (slabost) církve - věřící lidé neviděli a nebo nechtěli vidět důsledky toho vývoje a toho, co bude komunismus znamenat pro ně osobně. Myslím, že to byla opravdu do jisté míry i chyba církve, že to takto dopadlo.

V této souvislosti si vždy vybavím velice zajímavé srovnání vlivu dvou lidí na své vrstevníky a toho, jak to dopadlo s jejich "odkazem" následně.
První je John Wesley a druhý je Jean-Jacques Rousseau. Žili ve stejné době (druhá polovina 18. století) a svým myšlením a jednáním velice ovlivnili své národy - Wesley Anglii a Rousseau Francii. Vliv Rousseaua spustil Francouzskou revoluci. Vliv Wesleyho spustil návrat prakticky celé Anglie ke křesťanství a tím ji zachránil od podobné revoluce, jako byla ta Francouzská.
Ta měla dle mého mínění hodně devastující dopad nejen na celý národ, ale potažmo na celou Evropu a později velkou část světa. Z jejího odkazu a z učení J.J.R. čerpal právě Karl Marx a jeho následovníci - až to skončilo revolucí v Rusku a vznikem komunismu, stalinismu atd.

Myslím si, že nejde označit jednoho viníka a nebo dát jeden hlavní důvod. Myslím, že faktorů pro příchod komunismu do Československa bylo několik. A musím říct, že jsem komunismus dlouho považoval opravdu za boží trest. Teď to tak ale nevnímám.
Když bych šel na dřeň, tak si myslím, že to je důsledek toho, že se člověk vykašlal na Boha a to je celé. Tímto rozhodnutím na sebe tak trochu přivolal to špatné, jelikož se vzdal toho dobrého. Chápu, že to je hodně zjednodušené, ale proč ne?

Jak to vidíte Vy? Těším se na komentáře a názory...

ENGLISH is here

Přátelé / Friends II

2010-12-08T15:11:00.000+01:00

Nedávno se kamarádovi Králíkovi narodil syn Vojtěch a tak jsme se opět sešli i s Fanýsem, abychom tuto radostnou událost společně oslavili, jako se tomu stalo, když se nám narodila Stella. Králík mi připomínal, abych, pokud o tom něco napíšu, nepsal s takovým patosem jako posledně. Zkusím to.

Stihli jsme toho probrat opravdu hodně - od sborových záležitostí, přes práci, počítače, finance, porody a po alternativní kulturu.

Nebudu zde vypisovat vše, co jsme si řekli, ale napíšu jednu věc, která mě hodně dostala v pozitivním slova smyslu a kterou si chci zapamatovat a připomínat.

Řešili jsme i porody (jak nečekané) a v rámci toho jsme se bavili o tématu potratu, když bychom se dozvěděli dopředu, že se naše dítě narodí, ale bude postižené a je možné, že třeba ani nepřežije déle než několik hodin. Opravdu mě dostala svým způsobem radikálnost Fanýsova postoje v tom, že rozhodovat o životě a smrti a o případné kvalitě života toho malého člověka nám nepřísluší. To je Boží věc, jelikož on je dárcem života a tudíž se tím nemusíme trápit.

Ano mohou přijít těžké chvíle, ale věřím tomu, že Bůh nám může dát dost sil na to, abychom je zvládli ať už to bude znamenat cokoliv.

Chci se k samotnému tématu potratu ještě vrátit, jelikož mě to fakt dostalo...

Few days ago was born son Vojtech to my friend Kralik and so we met again also with Fanys so we could celebrate this joyful occasion together as it happened when Stella was born. Kralik reminded me that if I write about it I wouldn't write with such a pathos as last time. I'll try to.

We managed to talk about lots of stuff - from our church stuff, work, computers, finances, child births even to alternative culture.

I will not write here all about what we said but I will mention the one that really got me in positive way and which one I want to remember and remind.

We dealt with childbirths also (how unexpected) and the part of that subject we were talking about the abortion if we knew in advance that our child would be born disabled and it would be possible that he/she will not survive less than few hours after the birth. The radicalism of the attitude of Fanys really got me in the way that to decide about the little one's life or death or even quality of his/her live doesn't belong to us. It is God's business because He is the giver of the life and so we do not have to worry about it.

Yes the tough moments might come, but I believe that God can give us enough strength to handle them even it would mean anything.

I would like to get back once with the abortion issue itself, because I was really touched by that...

Štěpán a Stella v červené / Steven and Stella in red

2010-12-08T00:18:00.001+01:00

Jednou za čas se necháme jako rodina vyfotit naší kamarádkou Magdou v jejím ateliéru. No a tady je jedna z jejích fotek...

Once in a while we get pictures as family by our friend Magda in her studio. And this is one of her pictures...

oheň / fire

2010-12-05T23:00:00.000+01:00

dnes jsme zahájili "topnou" sezónu v našem krbu...

today we've started the "heat" season in our fireplace...

první bobování / first bobsleghing

2010-12-04T15:00:00.001+01:00

V Brně napadlo za pár posledních dní docela dost sněhu a tak jsme se to vydali vyzkoušet. Zde je ještě několik fotek navíc...

It snowed quite a lot in Brno in the few past days so we went to check it out. Here you can find some more pictures...

první sníh v Brně / first snow in Brno

2010-12-04T09:00:00.000+01:00

tentýž / the same

2010-11-30T01:24:00.000+01:00

Myslím, že to, že máme psa, je tak trochu Boží záměr se mnou :-) Asi mi chce dát čas na přemýšlení a modlení. Jinak to opravdu nevidím.

Dnešní venčení přineslo svoje ovoce :-) Vzpomněl jsem si na verš z Bible z knihy Židům 13:8 a musím říct, že to byla vzpomínka opravdu výživná a oživující.

Občas totiž s notnou dávkou nostalgie vzpomímám na to, co jsem zažil v minulosti s Bohem. Na věci, které se staly, když mi bylo 18 nebo 20. Na to, jak jsme s přáteli prožívali takové malé probuzení v Hodslavicích, jak jsme byli radikální na English Campech a sdíleli jsme evangelium, když jsme zakládali Ratolest...

Je toho opravdu hodně, ale ten verš mi připomněl, že nemusím jen vzpomínat, nemusím jen smutně hledět do minulosti a trápit se tím, že se teď to nejde a před tím to bylo tak jednoduché.

Ježíš Kristus je tentýž a to znamená, že věci, které se staly v minulosti se mohou stát znova. Znovu můžeme prožít probuzení, znovu můžeme zažít to, že se lidé obrátí ke Kristu.

Byl jsem opravdově povzbuzen a uvědomil jsem si, že nechci "jen" to stejné, ale toužím po dalších věcech a ty ještě jistě přijdou. Bible to tak zaslibuje. Je na co se těšit - a to jsem si dnes večer uvědomil...

I guess that having a dog is kind of God's plan for me :-) It seams that he wants to give me some time to think and pray. I cannot see another reason.

Today's evening walk made it's point :-) I remembered the verse from Bible from book Hebrews 13:8 and I have to admit that this memory was really nourishing and resurgent.

I reminisce sometimes the stuff i gone through with God in my past with some kind of nostalgia. The stuff which happen when I was 18 to 20 years old. How we went through some small revival with some friends in Hodslavice, how we were radical about sharing the gospel at English Camps when we started Ratolest...

There are lots of memories but that verse reminded me that I don't have to just remember, I don't have to just look sadly to the past and be worried about the thing that these days it doesn't work and that in those days it was so easy.

Jesus Christ is the same and it means that the stuff we experienced in the past could happen again. We can see the revival again, we can see people turning to Christ again.

I was really encouraged and I have realized that I don't want "just" the same stuff, but I long for some other stuff and they are yet surely coming. Bible promises so. There are things we can look forward to - and that's what I've realized tonight...

deník / journal

2010-11-23T14:08:00.000+01:00

Nedávno jsem zjistil, že na blog se dají dávat zápisky i ex-post - tzn. nastaví se datum na to, kdy se daná událost stala a je to. To se mi zalíbilo a řekl jsem si, že si z klasického blogu udělám tak trochu i svůj deník, protože jsem zjistil, že jsem toho hodně už zapomněl.

A tak jsem našel třeba svoje e-maily, které jsem psal, když jsem byl v USA o prázdninách v roce 2002 a nahrál jsem je sem. Když jsem si je přečetl, tak jsem se na jednu stran smál tomu, co jsem tam všechno byl schopen napsat a jakým stylem, ale na druhou stranu jsem si připomněl to, co jsem tam prožil a jaké věci jsem se tam naučil.

Přijde mi, že psát si deník stojí zato. Lidská paměť (aspoň ta moje) je na tom totiž opravdu špatně. Je třeba si připomínat věci, které jsme se sami naučili, ale také to, co se naučili ti, kteří tu byli před námi.

Snad mi to v životě bude ku pomoci....

Recently I have figured out that it is possible to post on the blog ex-post - it means that he date is set up to when the event happend and it is done. I liked it and said to myself that I do from a classic blog kind of my personal journal, because I have figured out that I have forgotten lots of stuff already.

And so I found my e-mails that I wrote while I spent the sumer 2002 in the USA and I posted them here. When I red them I had to laugh on what I was able to write and in which style on one hand but on the other hand I reminded myself of what I experienced there and what I've learned there.

It seams that to write a journal is a worthy. Human memory (at least mine) is really weak. It is necessary to remind the things that we have learned in our own and also the stuff that the onec that were here before us have learned.

I hope that this is gonna help mi in my life...

hledejte nejprve... / seek first...

2010-11-22T00:58:00.000+01:00

V poslední době si hodně připomínám jeden verš z Matoušova evangelia (6:25). V něm se píše, že nejprve máme hledat Boží království a jeho spravedlnost a že potom nám všechny ostatní věci budou přidány. Co asi budou ty ostatní věci? Ježíš o nich mluví trošku dříve. Jsou to věci, které potřebujeme k životu - jídlo, pití, domov atd.

Někdy mám tendence se srovnávat. Někdy si říkám, že by bylo dobré mít dost peněz, že by bylo fajn být slavný a uznávaný. Ano to vše by bylo dobré, ale není to tím prvním, na co bych měl myslet, není to to nejdůležitější. Nejdůležitější v mém životě má být Boží Království a Jeho spravedlnost.

Zní to sice abstraktně, ale myslím, že pomalu ale jistě nacházím konkrétní cíle, které mi z toho vyplývají pro můj život:

Neboj se budoucnosti, ale (dů)věř(uj), že Bůh to má v ruce. Nedívej se na to, kolik mají ostatní, ale buď vděčný za to, co máš Ty. To, co děláš, dělej pořádně - ať už je to v práci, doma, v církvi - nešiď to.

Myslím, že když toto zvládnu, tak se zase posunu o notný kus dál a snad dostanu svěřeno víc. Stojí to zato. Žádné peníze totiž nemohou v dlouhodobé perspektivě nahradit Svatého Ducha.

I'm reminding myself with one verse from Bible (Mat. 6:25). It is written there that we should first seek the Kingdom of Heavem and it's rightness and the rest of the stuff would be handed over to us. Watt is the stuff? Jesus talks about it in the previous verse. That are the things that we need it for life.

Sometimes I like to compare. Sometimes I say myself that it would be great to have a lot of money, that it would be great to be famous and respected. Yes, it would be good, but it is not the first thing I should be thinking of, it is not the most important stuff. The most important in my life should be God's Kingdom and His righteousness.

It sounds abstract but I guess that slowly but surely I'm finding out some particular goals which seem to apply for my life:
Do not be afraid of the future but have faith that God is involved. Do not look at how much the others have but be thankful for what you have. The stuff you do, do at the best way - at work, at home at church - do not cheat at it.
I guess that when I manage it I move some more steps further and would be given more. It is worth it. No money can replace the Holy Spirit in the long therm perspective.

Štěpán vykládá Stelle biblické příběhy / Steven tells Stella stories from Bible

2010-11-20T23:31:00.002+01:00

děti a mléko / kids and milk

2010-11-20T23:28:00.002+01:00

ne konfrontace ale kontrast / not confrontation but contrast

2010-11-18T13:20:00.000+01:00

Dnes se mi vybavila jedna z myšlenek, která zazněla v neděli u nás v kostele. Řekl ji Danda Fajfr (tč. předseda Rady CB) a to v kontextu instalace (tj. uvedení do služby) našeho nově zvoleného kazatele Aleše Kratochvíla. Týká se toho, čím a jak bychom se měli jako křesťané lišit od "normálních" lidí. Mě moc zaujala, protože vypovídá o podstatě křesťanství a zní: "Ne konfrontace, ale kontrast."

Nemáme se lišit tím, že budeme vše a vždy kritizovat a napadat, že se budeme s každým dohadovat o tom, co je pravda a co ne, ale máme být jiní tím, že už z podstaty našeho životního stylu budeme jiní. Máme být jiní tím, co děláme v ruku v ruce s tím, co říkáme. Křesťanství na nás má být vidět v každou chvíli.

Je to těžký úkol, ale je realizovatelný a myslím si, že když ho vezmeme za svůj, tak budeme mít větší úspěch než když se budeme jen hádat...

I remembered one thought from last Sunday's message from our church. It was said by Danda Fafr (Chief of the Brethren Church Council) in the context of installation (it means put into service) of our new elected pastor Ales Kratochvil. It talks about how as we Christians should be different from "normal" people. I was very impressed by it because it talks about the essence of the Christianity and it sounds: "Not confrontation but contrast."
We shouldn't differ in the way of criticizing and attacking everything all the time, in the way that we would argue with everybody about what is true and what is not. We should differ so that from the essence of our life-style we are different. We should differ in what we do and say in one. The Christianity is a must-see value in every moment.
It is tough task but achievable and I thing that if we take it serious we would be more successful that if we stay with arguing...

Štěpán a Stella / Steven and Stella

2010-11-15T15:00:00.004+01:00

něco na tom bude / there is something about it

2010-11-15T12:53:00.000+01:00

Včera večer mě dost oslovila jedna myšlenka jednoho kazatele, kterého z povzdálí sleduji a občas se v neděli dívám na jejich shromáždění na internetu. Týká se to do jisté míry našeho života, misie a peněz. Tady to je - "V pekle je tak horko a život je příliš krátký na to, abychom se jako církev ptali kolik to nebo ono stojí.

Co si o tom myslíte???

I was touched last night by one thaught of a pastor who I follow from distance and once a while I'm looking at their sunday service on-line. It talks in some level about our life, mission and money. Here it is: "Hell is too hot and live is too short for the church to ask how much it costs".

What do you think about it?

Štěpán a jeho zvířata / Steven and his animals

2010-11-14T23:50:00.001+01:00

církevní budovy / church buildings

2010-11-14T02:03:00.002+01:00

Církevní budovy (kostely) byly dlouhou dobu (prakticky celý středověk a velkou část novověku) jasně rozpoznatelné a každý věděl, že zrovna tato budova je kostel. Ve 20. století se ale tento jasný rozdíl začal se změnami ve společnosti smazávat. Přijde mi to tak trochu jako návrat ke kořenům.
Na začátku své existence se křesťané scházeli, kde se dalo. V tržnicích, sklepech, atd. Dnes se sice ještě část schází v kostelích, které tu stojí už staletí, ale někteří se přesunuli do starých továrních hal, škol, multifunkčních objektů atd. My se scházíme ve starém kostele a už docela dlouhou dobu si myslím, že by bylo na čase se někam přesunout, protože místo pro bohoslužbu samotné je pěkné, ale ostatní prostory jsou nevyhovující.

Mám v sobě otázku nakolik je prostor plusem pro to, aby lidé přišli. Neřeším to ale proto, že jsem už zhýčkaný naší kulturou? Nemám třeba příliš vysoké požadavky? Nemám být rád za svobodu shromažďování?
Jsou to zajímavé otázky a není na ně jednoznačná odpověď. Ano v jiných zemích by byli rádi, že mají aspoň studený kostel, kde se můžou svobodně sejít, ale českého člověka studené kostely moc neoslovují. Navíc, když není kam odejít s dětmi, aby nerušily dospělé, kromě vchodu do kostela...
Co s tím? Budova sama osobě nás "nespasí". Ale může pomoct. Když se dodá náležitý obsah, tak pomoc ve formě pěkné budovy nemá chybu. A musím říct, že momentálně bych takovou pomoc velmi uvítal...

Jak to vidíte Vy? Jak Vás ovlivňuje vzhled budovy, kde jste na bohoslužbě?

Church buildings (churches :-) ) were for very long time (mostly for whole middle age and most of the modern times) clearly recognizable and everybody knew that this particular building is a church. But this clear difference started to disappear in the society of the 20th century. It seams for me like return to the origins.
At the beginning of the church Christians met where ever it was possible. In the market places, cellars etc. One part still these days meets at the church buildings which were built centuries ago but the others moved to old industrial buildings, schools, multi-functional buildings etc.
We are meeting in old church and I think that we should move somewhere else for very long time because the church it self is very nice but the other parts doesn't satisfy me at all.

There is a question inside me about how big positive impact the space itself provides for the people to come. Do I care because I am too spoiled by our culture? Aren't mine expectations too high? Shouldn't I be thankful for the freedom to meet?
These are very interesting questions and they do not have just one correct answer. Yes in some other lands people would be glad just for having cold church where that could meet freely but Czech man/woman is not touched by cold churches. What more when there is no place to go with the kids so they do not disturb the adults except the entrance room to church...
What to do with it? The building itself will not "save" us. But it can help. When there is appropriate content added than the help in the shape of new building doesn't have any mistake. And I have to admit that I would welcome such a help presently...

What do you think? How are you influenced / affected by the look of the building where you are at the service?

Štěpán a jeho nová auta / Steven and his new cars

2010-11-09T18:00:00.001+01:00

autorizační razítko / authorization stamp

2010-11-09T15:00:00.013+01:00

Dnes jsem byl v našem hlavním mstě pro své autorizační razítko :-) Můžu už tedy nést zodpovědnost za projekty sám, což je neskutečně osvobozující na jednu stranu, ale na druhou je to také velice zavazující, protože to razítko není pro srandu králíkům :-)

I was today at our capital city for my authorization stamp :-) So I can finally take the responsibility for the project on my own and that is very liberating on one side but on the other also very obligee because the stamp is not just for fun :-)

co se děje kolem / what happens around

2010-11-02T23:42:00.000+01:00

Další výcuc (27.10.-1.11.) z pro mě zajímavých článků, které se objevily v novinách je tu...

domácí

Oslavili jsme 92. výročí vzniku Československa. Zde je projev prezidenta k tomuto výročí, který se mi v mnohém líbí - stejně jako on se dívám na současnou snahu globalizovat a tak trochu unifikovat celý svět.

Mnoho lékařů už podepsalo výzvu k odchodu z českého zdravotnictví. Od roku 2013 by měla začít u nás platit směrnice EU, která stanovuje přísný limit na přesčasové hodiny, kterými si teď lékaři naháněli nízký plat. Jelikož toto nařízení bude platné v celé EU, tak rázem vznikne mnohem větší potřeba lékařů jak u nás, tak i mimo naši republiku - nebude možné jejich nedostatek zachraňovat těmi přesčasy. Už teď německé nemocnice nahánějí naše lékaře a lákají je na mnohonásobně vyšší platy. Jak to dopadne s naším zdravotnictvím a jde v této situaci něco vůbec ještě udělat pro jeho záchranu? Upřímně - nevím a trochu se děsím toho, co přinesou další roky. A to se ještě neodhodlali učitelé na školách, jejichž platy jsou na tom ještě o poznání hůř než u lékařů.

Studenti posledních ročníků středních škol se mohou těšit na dvě novinky - státní maturity a školné na vysokých školách ve formě zápisného - nebylo by dobré ale věci nazvat rovnou pravým jménem a nehledat eufemismy... Zkouška státních maturit ale pro mnohé dopadla naprostým propadákem - kde je chyba? V systému výuky, v nepřipravenosti studentů a nebo v bojkotu, ke kterému vyzývaly skupiny studentů na Facebooku?

volby do zastupitelstev

V mnoha městech se už pomalu blíží k závěru povolební vyjednávání. Mnohde ale zasednou do vedení radnic společně ČSSD a ODS ve velké koalici navzdory tomu, jak voliči hlasovali. I když je ODS spolu s TOP09 ve vládě, tak se zdá, že v komunální politice je jí milejší momentální zisk, než dlouhodobá prosperita a hlavně pověst. Nejkřiklavěji je to vidět na příkladu Prahy, kde je možné, že vítězná TOP09 skončí nakonec v opozici. Stejně jako já to vidí i kandidát na pražského primátora Tůma. Nedokážu si ale vysvětlit (rozhovor se šéfem pražské ODS a názor dvou třetin pražské ODS mluví velice jasně), že lidé z ODS raději zvolí koryto na 4 roky, než dlouhodobou prosperitu a úspěšnost vlastní strany. Myslím, že se jim to krutě vymstí. Je holt těžké opouštět dobré bydlo...

finance

Jelikož vláda musí šetřit, abychom se začali zotavovat ze spirály dluhové pasti, kam nezadržitelně padáme, tak je nutné provést změny / škrty v rozpočtu. Zde je výčet těch deseti nejdůležitějších, které chce vláda prohnat přes sněmovnu. V této souvislosti mi stále vyvstává v mysli již starší článek Petra Macha o tom, jak by se dalo hospodařit s vyrovnaným rozpočtem už v příštím roce. Ano, je to článek radikální, ale na druhou stranu dnešní doba je zlá a žádá si radikální kroky. Ty ale nejsou zadarmo. Uvědomuji si sám za naši rodinu, že škrty pocítíme v našem rozpočtu. Budeme se muset uskrovnit a uděláme to, ale na druhou stranu bych rád viděl, že ti, kteří tuto věc způsobili, budou voláni k zodpovědnosti - osobní.
Zajímavý je tento článek, který se zabývá omezením státní podpory stavebního spoření. Trochu komické mi přijde ale tvrzení, že 1 miliarda státní podpory má vliv na vznik 251 pracovních míst - to je docela nářez.

korupce

S tímto tématem sice přímo nesouvisí, ale nějaká ta vazba tam bude, dva články o tom, jak s penězi z dozorčích rad a podobných trafik naložili zastupitelé v Praze za ČSSD. V prvním se pan Hulínský nechce přiznat k tomu na jakou charitu část vydělaných peněz dal a ve druhém zase zastupitelé vzkazují Sobotkovi, že na charitu raději nedají nic. Je mi z tohoto postoje na zvracení.
No a zjištění, že za "vlády" Vesecké na státním zastupitelství naše země vesele klesla na žebříčku korupce k Namibii, mě už jen vedlo ke křeči.

svět

Zmíním tři události. Smutná je, že v Iráku přišlo o život několik desítek křesťanů po ne moc úspěšném pokusu o jejich osvobození z rukou teroristů,. kteří je zadržovali v jednom z nejznámějších bagdádských kostelů. V některých zemích je prostě možné, že se z kostela už domů člověk nevrátí.

Zpráva druhá je, že s největší pravděpodobností demokraté Baraca Obamy dostanou na frak a většinu v kongresu budou mít opět republikáni a ti mu vládnutí a prosazování reforem rozhodně neulehčí.
Nu a třetí je o tom, že Francouzi jsou stávkami opravdu posedlí. To, co předvedli kvůli posunu odchodu do důchodu o několik let mi přišlo opravdu neskutečné a hodně přitažené za vlasy.

architektura

V Liberci to i přes nesporné dědictví Sialu jde s architekturou z kopce. Myslím, že je nutné se nad tím opravdu zamyslet. Liberec totiž není jediným městem, kde se architektonická díla opravdu nepovedla.

bonus

Jako bonus tu mám video doma vyrobeného "satelitu", který vyletěl až do vrchních vrstev atmosféry - je opravdu úchvatné. No a fotografie NYC z doby, kdy tam kralovaly drogy, jsou také velice zajímavé.

Když si to tak všechno pročítám, tak si myslím, že aby došlo ke změnám, které jsou nutné ve školství, ve zdravotnictví, v policii a v armádě, tak bude nutné začít od píky; bude nutné přijít s opravdu koncepčím řešením a ne jen s hašením problémů. Není to snadný úkol. Myslím, že tato vláda má našlápnuto k jeho nastartování, ale 4 roky stačit nebudou. Děsím se ale, co přijde potom. Znovu oranžová parta, která zase kormidlem otočí úplně jinam? Nevím. Snad lidé pochopí, že levice nám opravdu nepomůže...

Stella a drak / Stella and dragon

2010-11-02T01:54:00.005+01:00

tady je krátké video, kdy spolu ti dva zápasí :-)

here is the short video where they are fighting :-)

nový člen rodiny / new family member

2010-11-02T00:41:00.003+01:00

Od začátku listopadu máme nového člena rodiny. Adoptovali jsme Kenyho, kterého si kdysi Míša a její sourozenci hrozně přáli. Nu a teď už je náš. Snad to všechno zvládneme.

We have new family member since the beginning of Nov. We have adopted Keny, whom Misa and her siblings wanted desperately. And now he is ours. I hope we can manage it all.

četba na dobrou noc / good night reading

2010-11-02T00:27:00.001+01:00

Štěpán čte Stelle na dobrou noc

Steven is reading Stella for good nigh

límec / collar

2010-11-02T00:16:00.000+01:00

Štěpánův nový límec :-)

Steven's new collar :-)

vánoční výzdoba / christmas decoration

2010-11-01T07:00:00.000+01:00

už nám začali zdobit ulice Vánoční výzdobou...

so they have started to decorate our streets with Christmas decorations...

sliby / promises

2010-10-31T20:00:00.041+01:00

Dnes mě velice oslovilo kázání u nás v Betánii, kde se mluvilo o velice známém textu z Bible. Ten text se mi najednou otevřel v nových souvislostech a já jsem si uvědomil, jakou zodpovědnost vůči svému okolí a Bohu mám, když dávám sliby. Měl bych je totiž ve stanovený čas splnit, abych nedělal ostudu.

Musím přiznat, že se mi to nedaří vždy naplnit. Někdy to prostě nedám a pak se vymlouvám a hledám důvody, proč jsem to nestihl, proč jsem nepřišel včas, proč dávám přednost něčemu jinému...

Nechci ale zůstat v depresi ze svých selhání, spíš chci hledat na kolenou cestu z toho ven. Snad se mi to podaří a s odstupem času budu moci pozorovat změnu. Snad ji uvidí i lidé kolem mě... Vy...

I was touched by today's sermon in our church Betanie where we talked about well known passage from Bible. That text just opened in new context and I have realized what kind of responsibility toward people and God I have when I give promises. I should fulfill them in time so I don't misbehave.

I have to admit that I do not succeed every time. Sometimes I just do not make it and than I try to find excuses and reasons why I didn't do it in time, why I came late, why I do rather something else...

But I do not want to stay in depression because of my fails rather I would like to find way out of it on my knees. I hope I can manage it and that once I would be able to see the change. I hope that people around me would see that too... you...

co se děje kolem / what happens around

2010-10-27T00:23:00.000+02:00

a je to tady :-) můj aktuálně první výcuc z událostí posledních dní, které mě zaujaly... (21.10. - 26.10.)

100 dní

Vláda ČR má za sebou prvních 100 dní u moci a tak všechny deníky přišly se svým hodnocením toho, co se povedlo a co ne. Mě k tomuto tématu zaujal tento článek na ihned a také rozhovor s premiérem Nečasem, který se z velké části věnuje právě hodnocení té doby. Osobně si myslím, že vláda se snaží rozjet slibované reformy, ale zatím je vidět, že to není tak jednoduché a že se v aktivitě vlády a jejích ministrů také částečně odrazila příprava na volby do městských zastupitelstev a do části Senátu.

Volby do zastupitelstev

Docela mě rozesmálo rozplývání se Strany Zelených nad jejich "úspěchem" ve volbách do zastupitelstev. Jistě v porovnání počtu nasazených kandidátů ke zvoleným je to úspěch, ale když se to promítne k celkovým počtům, tak to za úspěch nepovažuji. Podobně se chovaly také Věci Veřejné, i když Vít Bárta si dal k obědu po volbách čočku, protože pochopil, že to tak růžové není.
Povolební vyjednávání na radnicích není zrovna ideální

Volby do Senátu

Volby do Senátu, nejen z mého pohledu, nedopadly moc dobře, protože tak potřebné reformy (i když budou bolet) se budou uměle zdržovat, aby měla opozice (hlavně ČSSD) pocit, že může do věcí mluvit. události minulých let ale ukázaly, že opoziční role ČSSD není konstruktivní, ale destruktivní... viz shození Topolánkovy vlády během našeho předsednictví EU. Zaujal mě také článek, který polemizuje s tím, zda-li je vůbec senát potřeba.

Korupce

Již nějakou dobu se řeší majetek hejtmana Moravskoslezského kraje Jaroslava Palase a teď to vypadá, že se nedořeší a korupční prostředí bude kvést dál. Nedávno Transparency International uvedlo, že jsme na tom s korupcí zase o něco hůř a zdá se, že v budoucnu se to nebude zlepšovat, jelikož třeba nezvolení zastupitelé dál vykonávají své funkce v "trafikách", které dostali již dříve.

Finance

Zaujal mě názor Petra Macha ohledně situace kolem solární elektřiny a emisních povolenek a informace o tom, že se začne zavádět školné (i když se to tak nebude jmenovat) a stát si půjčí horentní sumu peněz.

bonus

Dalo by se toho sem napsat docela hodně, ale je třeba o těchto věcech přemýšlet, takže to stačí, ale jako malý dodatek tu mám dva články. Ten první je z mého oblíbeného fotoblogu New Yourk Times - Lens - kde je vyfocena historie metra v NYC a ten druhý je článek o nové knize polského spisovatele, který píše o ČR pro své krajany. Zaujalo mě to, jak nás to jako národ opravdu dobře vystihuje - děláme si rádi věci po svém a chceme spoléhat jen na sebe. On v tom vidí něco, co by se polští sousedé od nás mohli učit. Já osobně si tím až tak nejsem jistý. Ráj bez Boha neexistuje nikde.

English will come one day :-)

je třeba víc přemýšlet / we need to think more

2010-10-27T00:00:00.000+02:00

Nedávno mi několik přátel řeklo, abych neházel na facebook tolik odkazů na různé novinové články. Co jsem s jejich radou udělal, jsem popsal v mém předchozím příspěvku.

Slíbil jsem tam, že dám pravidelně dohromady sumář věcí, které se udály, s nějakým patřičným komentářem. Začal jsem si dělat poznámky a materiál začal narůstat. Před tím jsem si jen přečetl článek a když se mi zdál dobrý, tak jsem prostě klikl na tlačítko "twitter" a poslal jsem odkaz na ten článek do světa sociálních sítí a bylo vymalováno. Teď když to nedělám, ale věci, které se mi líbí si uložím do poznámek, tak přemýšlím, co k tomu napsat za krátký komentář, který by vystihl můj názor na danou problematiku v dostatečně výstižné formě.

Během těchto několika poslední dní mě k tomu napadla docela zásadní myšlenka - jistě není převratná, ale pro mě je zásadní. Uvědomil jsem si, že je strašně jednoduché něco sdílet, stisknout tlačítko "like it" a nebo si to uložit do oblíbených položek. Všech těch informací je ale tolik každý den, že už se k tomu většinou nevrátím a nemám čas nad tím přemýšlet. A to mě dostalo. Místo, abych nad věcmi přemýšlel do hloubky, tak jsem se začal chovat konzumně a nevytvářel jsem vlastní hodnoty, jen posílal dál to, co už někdo vytvořil přede mnou - ať už se jednalo o články politické, nebo o blogy, které sleduji a nebo o krátký tweet.

Uvědomil jsem si, že takto bych to dělat neměl. Sice mě moje rozhodnutí bude stát asi trochu času, ale výsledný produkt bude snad krapet kvalitnější, než jen poslání dál informace...

English will come soon

15 minut vs. 4 hodiny / 15 minutes v. 4 hours

2010-10-21T16:23:00.003+02:00

Minulý týden (14.-15.10.2010) jsem byl na školení ohledně vedení projektů, time managementu atd., na které mě vyslala moje firma. Vtipné mi to přijde v souvislosti s jednáním na kterém jsem byl v úterý (19.10.2010). Jednání trvalo všeho všudy 15 minut a odehrálo se v Praze, tudíž na cestě jsem strávil něco málo přes 4 hodiny. Nic jsme nakonec nevyřešili, protože rozhodnout o závěrech jednání stejně bude muset vedení naší firmy.
Někdy je ale možné, že se takový nepoměr vyplatí... Co třeba 99 ovcí nechaných na pastvě bez dozoru zatímco ta poslední stá se hledá po všech dolinách... Když se najde, tak slaví celé nebe...
Možná, že jednou budeme moct s tou firmou spolupracovat a přinese nám to zisk... pak se bude radovat celá firma...
teď to ale byl jen hezký výlet...¨

I was sent by my company last week (14.th - 15th. Oct. 2010) to training seminar about leading projects, time management and etc. The funy thing about it is the connection to other meeting where I was this Tuesday (19th. Oct. 2010). The meeting took just about 15 minutes and was placed in Prague, so I spent on the way about 4 hours. We didn't solve anything at the end, because the decision about the conclusions has to be made by our company leaders.
But sometimes it is possible that this kind of disproportion makes profit... What about 99 sheep left on the graze without the shepherd while he is searching for the last one in all the valleys... When is found the whole heaven celebrates...
Maybe that once we could do bussiness with that company and it will bring us the profit... that the whole company will celebrate...
for now we were on the nice trip

integrita života a blogu / integrity of life and blog

2010-10-21T01:51:00.002+02:00

Dnes jsem se odhodlal k radikálnímu kroku. Sdružil jsem všechny svoje blogy na jedno místo, protože to bude jednodušší obstarávat a navíc je potřeba žít v integritě :-) tj. být pořád tím samým člověkem v různých životních rolích. Každý můj blog pokrýval jednu z těchto rolí, ale mlčel o tom zbytku a to mi přišlo něco jako klamavá reklama. V době štítků se dá krásně vyfiltrovat to, co koho zrovna zajímá...

Dalším podnětem bylo, že jsem svůj facebook zásobil takovou hromadou odkazů na různé novinové články až už to bylo pro některé přátele moc... Napadlo mě tedy, že bych mohl místo toho třeba jednou za týden udělat takové osobní shrnutí toho, co se mi líbilo, nad čím je potřeba se zamyslet atd. No a už se mi nechtěl zakládat ještě politický blog a tak jsem všechno hodil na jedno místo.

Doufám, že tato změna bude k lepšímu...

I have decided to do some radical step today. I have united all of my blogs into one spot, because it would be much easier to handle it and moreover it is necessary to live in the integrity :-) which means be the same guy in different life roles. Each of my blogs covered one of those roles, but was silent about the rest which finally seemed to me as a tricky advertisement. In the times of tags you can filter what are you exactly interested in...

The other stimulation was that I overloaded my facebook account with tons of different links to newspaper's articles and it was too much for some of my friends... So I got the idea to make once a week some kind of a personal summary of what I liked, what is it good to think of etc. And I didn't want to start political blog yet and so I put everything on one spot.

I hope that this change works for better...

a opět svatba :-) / and the wedding again :-)

2010-10-20T01:25:00.001+02:00

Začátek letošního školního roku se (aspoň, co se počtu svateb týká) opravdu vyvedl. Během jednoho měsíce se bralo celkem 9 našich známých a kamarádů. Není tam opravdu chyba v čísle, ale jedna naše známá si brala pro nás úplně neznámého člověka...

Nu a jelikož dvoje svatby byly ve stejný den, tak jsme nakonec viděli jen tři dvojice, jak si řekly své ano. Ale i to bylo stačilo. Na dvou z těch všech svatebních obřadů jsem měl dokonce tu výsadu hrát a byl jsem opravdu velice poctěn, že jsem dostal důvěru od snoubenců / novomanželů, abych jim s dalšími lidmi zahrál k jejich odvážnému počinu.

Nevěsty byly krásné, ženichové nervózní, rodinní příslušníci plakali... prostě svatby jak mají být...

Stella navíc vytvořila nový rodinný rekord - ve svých dvou měsících byla na třech svatbách a dokonce se účastnila i tří svatebních večerních oslav, přičemž dvě z nich stihla v jeden večer... Zajímavá statistika na jednu stranu, ale na druhou už jsme pak na konci tohoto kolotoče akcí byli trošku unavení - ovšem ne z množství svatebního cukroví, to se nepřejí nikdy :-).

Nad vodou nás drželo snad jen to, že to byly radostné události v životech našich přátel a známých a to, že se v dohledné době žádná podobná akce nechystá, takže si budeme moci odpočinout. Navíc poslední ze svateb probíhala v Říčanech u Prahy a tak jsme se mohli projít po Praze, obdivovat památky a dát si výbornou kávu ve Starbucks :-)

The beginning of the new academical year was interesting (at least by the amount of the weddings). Nine of our friends got married in one month. There isn't any mistake in that amount but one of our fiends married to total stranger...

Finally we got to see just three couples saying "I do" because two pairs of weddings were in the same day. But it was enough. I had the opportunity to play at two of these weddings and I was really honored that the engaged / newly-wed couples trusted me so much that I could play with other people on their brave enterprise...

The bides were beautiful, the bridegrooms were nervous, family members were crying... just the wedding how it should be...

In addition Stella set up new family record - at the age of two months she went to three weddings and even though she could join three evening wedding parties whereas she did two of it in the one evening... It is very interesting statistics on one hand but on the other we were kind of tired at the end of this series - not because of the wedding sweets, it doesn't get old :-)

We stayed focused just because these were joyful events in the lives of our friends and because we knew that in nearest future there is no other action like these so we could get the rest. In addition the last wedding took place in Ricany close to Prague and so we could go afterwards do the sightseeing, admire the monuments and get the awesome coffey in the Starbucks coffey :-)

Stránská skála / Stranska's rock

2010-10-19T01:38:00.003+02:00

V Brně máme několik kopců a každý je něčím zvláštní a jedinečný - ostatně jako jakýkoliv jiný kopec na světě.

Má drahá žena Míša si minulou neděli (10.10.10) vzpomněla, že by se ráda zase někdy podívala na Bílou horu. Jelikož bylo krásně, tak jsme po obědě vyrazili ven. Já jsem si vzal na záda Štěpána, Míša měla na břiše Stellu. Lidé na nás koukali velice divně, ale za poslední tři měsíce, kdy používáme místo kočárku šátek, už jsem si zvykl.

Dorazili jsme na šalinu a vydali se na cestu. Když už jsme měli vystupovat, tak jsme zjistili, že Bílá hora je sice pěkná, ale není to ten kopec, kam máme namířeno.

A tak jsme skončili na Stránské skále - holém kopci nad bývalým areálem brněnského Zetoru, kde se krásně dají pouštět draci a rozhlížet se po kraji, dá se tu lézt a odvážlivci mohou prozkoumat podzemí.

Bylo krásné počasí a bylo na co se koukat. Ostatně posuďte sami...

We have in Brno several hills and each one of them has something special and unique - so as any other hill all around the globe.

My dear wife remembered last Sunday (10.10.10) that she would like to go once again on the White Hill. We went outside after lunch because it was really beautiful weather. I took Steven on my back and Misa had Stella on her belly. People were looking at us with very strange looks, but I got use to it after three months we use sling.

We took the tram and started the journey. When we were supposed to leave the tram we realized that the White Hills looks great but it was not the hill that we planned to go.

So we ended on Stranska's rock - bare hill above former industrial zone of Zetor, where you can fly kites and look around the region, you can climb the walls and the brave ones can go check the caves.

Well there were some things to look at. By the way check it yourself...

prodloužený víkend / extended weekend

2010-10-19T01:00:00.004+02:00

Když je možnost, tak se vydáme do Luhačovic, kde máme malé rodinné zázemí. O prodlouženém víkendu (24.-28.9.) jsme tam také byli jako celá rodina a snažili jsme si trochu odpočinout od všeho shonu, který v Brně máme. Děti se začaly konečně více sbližovat :-) a auta taky.

Do jisté míry se to myslím celé povedlo, ale jelikož nám počasí moc nepřálo - většinou pršelo, tak jsme nakonec vyrazili domů o den dříve než jsme plánovali, ale to se holt někdy stává. Déšť a kaluže si nakonec užil ze všeho nejvíc Štěpán, který mohl využít své gumáky a nepromokavé oblečení. Běhání v kalužích na lázeňské kolonádě si náležitě užil a nevynechal skoro ani jednu kaluž.

Ale díky Bohu se vydařil páteční výlet do lesa, kdy bylo ještě slunečno a mohli jsme pojídat lesní plody. Dokonce se nám podařilo mimo ostružin najít i jednu poslední jahodu, která Štěpánovi tak chutnala (navzdory jeho přesvědčení, že nejí ovoce a ani lesní), že jsme ho pak museli skoro celou cestu uklidňovat, protože už se nám žádná jiná nepodařila najít.

When there is an oportunity we are going to Luhacovice where our family has some little apartment. We were there as whole family also during the extended weekend (24th - 28th of Sept.) and we tried to rest from the rush that we have in Brno. Our kids finally got to grow together more closely :-) and so did the cars :-)

I guess that by the certain level it was a success, but because the weather was not so helpful - it was raining most of the time, we returned home one day earlier that were our plans, but these things sometimes just happen. Steven enjoyed the rain and pools most of all at the end who could use his rain boots and rain cloths. He enjoyed the running in the pools on the spa's colonnade properly and didn't miss almost any of the pools.

Thanks to God our Friday's trip to the woods was great because it was sunny day and we could eat the fruits of the forest. Even we found one strawberry which tasted great to Steven (despite the fact that he doesn't eat fruits and even forest fruits) in such a way that we had to calm him down almost for the rest of the trip because we couldn't find any other one.

zima v kostele / cold at church

2010-10-17T20:00:00.064+02:00

Dnes bylo na shromáždění v kostele 10°C, protože někdo zapomněl zatopit. To mě přivedlo k úvaze na téma, jestli si příliš nevymýšlím..

Po světě je spousta věřících křesťanů, kteří by dali hodně aspoň za studený kostel uprostřed svobodné země. Nemají ani jedno, ale jejich víra se netřese, přestože je jim těžko, spíš naopak. Jsou pronásledovaní, schovávají se, příbuzné a přátele mají zavřené, hrozí jim smrt, ale přes to všechno věří. Nouze je totiž naučila si dobře poskládat priority.

Dnes jsem to ale z této perspektivy neviděl, byla mi totiž zima. Jak by bylo krásné mít svůj vlastní prostor, který bychom si mohli vybavit tak, jak bychom chtěli, mohli bychom tam chodit kdykoliv bychom chtěli a bylo by tam krásně teplo. Mohli bychom si pohrát s osvětlením, výzdobou, výmalbou...

Bylo by to krásné. Přišel jsem ale na jednu znepokojivou věc. Došlo mi, že jsem do jisté míry asi trochu zpohodlněl a začal se spíše zaměřovat na vnější problémy. Ano, pokud tam bude zima pořád, tak se děti nachladí a to je špatné. Pokud bude ten kostel špatně vymalován, tak to bude lidi spíš odpuzovat než přitahovat. Ale tyto věci se dají nakonec nějak přežít. Ale pokud bude náš osobní život nebude vypovídat o tom, co se s námi stalo po uvěření, pokud to na nás nebude vidět třeba v tom studeném kostele, tak to odradí mnohem více lidí než to, že někde oprýskává omítka. Pokud bude moje křesťanství vlažné tak mě nezachrání ani skvěle vybavený dům a skvělá kapela... křesťanství se stane pro lidi neautentické... a to rozhodně nechci...

Nechci ani studený kostel ani studené křesťanství, ale po dnešní lekci mi došlo, že mnohem důležitější pro mě osobně a pro lidi kolem mě je to, jestli hořím v srdci já a ne plynové topení v kostele...

Today we had at our church worship service about 10°C because somebody forgot to turn on the radiators. This brought me to the thought if I do not want too much...

There many believing Christians all over the world who would give much for cold church building in the midst of a free country. The do not have any of that but in spite of their bad circumstances their faith is not shaking rather the opposite. They are persecuted, they are hiding, their relatives and friends are in the prison, they are threaten with death but nevertheless they still believe. The need taught them to put the priorities in the right order.
I didn't see my situation from that perspective today because I was getting cold. how it would be beautiful to have our own space which we could equipped the way we want, space where we could come at any time we want and space where would be warm. we could play with the lights, decoration and painting...

It would be awesome... But I figured out one anxious thing. I found out for myself that I grown lazy a little bit and I started to be more concern about the external problems. Yes, when there is cold there all the time our kids would get sick which is bad. when the church is badly painted than it can send more people out than in.
But these kind of thing can be survived some way. If our life doesn't talk about what happened after we became Christians, when we do not show it even in the cold church It would take away a lot more people that in if plaster is falling down somewhere.
I would not be "saved" by great building or awesome band if my Christianity is cold... Christianity starts to be inauthentic... and that's what I do not want to happen

I do not want to have either cold church or cold Christianity, but what I got out of today's lesson is that way more important for me personally and for people around me is if my heart burns inside me and not the gas heaters in the building...

Lamborghini

2010-10-17T17:00:00.002+02:00

Štěpán a krásné Lambo z Monaca

Steven and beautiful Lambo from Monaco

výlet vlakem / train trip

2010-10-16T17:00:00.026+02:00

Dnes jsme vyrazili na malý výlet vlakem a po nohou. Jeli jsme do Bílovic nad Svitavou a potom jsme se vydali pěšky směrem do Obřan. Jelikož se jednalo o vzdálenost několika kilometrů, kterou bylo nutno ujít pěšky, tak jsem si do šátku vzal Stellu já a Míša měla na Štěpána připravenou Manducu. Budili jsme celou cestu na nádraží a potom i ve vlaku pozdvižení, ale na to už jsme si coby nosící rodina zvykli :-).

Bylo typické podzimní počasí. Vcelku zataženo, ale barvy listí v lese podél řeky hrály všelijakými odstíny žluté, hnědé a občas i červené a tak se bylo na co koukat. Více fotek najdete v našem albu tady. Štěpán se po cestě trochu prospal, ale třetinu vzdálenosti zvládl ujít sám, což byl výkon - asi byl posílen v poslední fázi lízátkem z hroznového cukru. Stella se probudila až po cestě domů šalinou, takže to bylo opravdu podařené odpoledne, protože jsme měli s Míšou vzácnou příležitost si povídat aniž by nás rušily děti...

We went for small train and feet trip today. We went by train to Bilovice nad Svitavou and that we walked to Obrany. Because the distance was few kilometers I took Stella to carrier / sling and Misa had prepared Manduca for Steven. On our way to railway station and then in train also we attracted attention, but since we become carrying family we got used to it :-).

The weather was typical fall. It was quite cloudy, but the colors of the leaves in the woods along the river showed all different shades of yellow, brown and even red and so there was still something to look at. You can find more pictures here. Steven slept for a while during the walk but he managed to walk third of the distance which was quite job - might it be that e was strengthened with grape sugar lollipop. Stella woke up on our way back home at the tram so it was really good afternoon, because we had chance to talk with Misa without being disturbed by any kid...

Štěpán na skále / Steven on the rock

2010-10-16T12:45:00.001+02:00

vyschla nám spravedlnost? / has the justice run dry?

2010-10-08T15:50:00.010+02:00

Socha spravedlnosti před Nejvyšším Správním soudem, kde by měla stříkat voda, je vyschlá. Snad se to netýká také naší justice, to by bylo opravdu smutné...

Statue of the justice in front of the Highest Administrative court, where the water should be poured, is dry. I hope that it doesn't apply for our justice too, that would be really sad...